Soudil jsem se, soudce KS o společném zástupci vůbec neslyšel (zkoušel jsem trik spočívající v podstřelení usnášeníschopnosti vymazáním účasti těch spoluvlastníků, kteří neměli zmocnění, což byli všichni) a námitku ignoroval. Žalobu jsem vyhrál na jiných porušeních zákona. Všiml jsem si v rozsudcích většiny KS, že soudci námitky o nezmocnění společného zástupce zcela přecházejí. Jde o docela zajímavý přístup soudní moci, protože zákon říká, že zmocnit musí, podle mne tedy musí. Nicméně realita je taková, že nejspíše soudy nad neexistencí zmocnění přimhuřují oči (jde spíše o to, že zákon nehovoří o písemném zmocnění, možná se v tom soudcům nechce hrabat). Nevylučuji však, že některý soudce by mohl být přísnější a záleží také, jestli se poddá sofistikovanému právnímu rozboru žalobce.

U spoluvlastníků bych osobně zmocnění zanechal, vždyť jde o obdobu správce společné věci. U manželů myslím, že takové zmocnění je blbost.

Novelizace NOZ se bojím. Legislativci nedostatky (ne)odstraní, dvojnásob nových nedostatků přidají. Viz návrat zákonného předkupního práva – má svojí logiku, ale implementace je nešťastná a nedomyšlená. Osobně jsem stoupencem liberálního občanského zákoníku a co kdo chce, ať si dá do smlouvy a stát ať mu do toho nekecá.