Beáto, tady jde o to, že podle zákona o daních z příjmů se u osob vedoucích účetnictví (tedy u právnických osob) a u osob které účetnictví nevedou (fyzické osoby) postupuje odlišně při stanovení základu daně.

Zatímco u osob vedoucích účetnictví se vychází z rozdílu nákladů a výnosů, u fyzických osob se vychází z rozdílu příjmů a výdajů. No a ten rozdíl se projeví právě mj. u hrazení záloh.

Právnická osoba pokud uhradí zálohu, zaúčtuje ji na účet č. 314. Do nákladů (kde jí sníží základ daně) ji ale zahrne až v momentě, kdy daný náklad skutečně vznikne, tj. kdy je oprava provedena.
Ale oproti tomu pro fyzickou osobu je důležitý datum vydání peněz, takže si sníží základ daně již v období, kdy zálohu zaplatí.
Ale zde je problém v tom, že jak právnická tak fyzická osoba musí rozlišovat opravy a technické zhodnocení.
U právnické osoby to takový problém není, prostě v období, kdy je tato oprava provedena, tak odúčtuje částku ze záloh a zaúčtuje ji buď do nákladů (je-li to oprava) nebo na majetkový účet (je-li to technické zhodnocení).
Ale jak má postupovat fyzická osoba, která by to měla dát do daňových výdajů již v momentě zaplacení? Když neví na co ta záloha bude nakonec použita. Zda na drobné opravy nebo na TZ. No a toto právě řeší pokyn GFŘ, který cituji níže.
V momentě úhrady zálohy si ji dá celou do daňových výdajů. Ale pak musí sledovat na co jsou skutečně tyto peníze použity. Pokud na opravy, tak se nic neděje, v daňových výdajích jsou tyto částky oprávněně. Ale pokud by to bylo TZ, musí si o tento výdaj v aktuálním roce zvýšit základ daně (protože si jej v letech minulých snížila), navýší hodnotu majetku a do nákladů se to dostane formou odpisů.
Tolik teorie, ale samozřejmě, jestli FO toto rozdělení od SVJ dostane, je věc jiná..