Advokát SVJ jel podle advokátního tarifu a nafakturoval SVJ něco pod 40 tisíc. Já měl o jeden úkon víc, soud mi přiznal 41 tisíc. SVJ tedy muselo uhradit cca 80 tisíc celkem. Protože ale můj advokát nejede podle AT, ale má hodinovou sazbu, vyfakturoval mi postupně v průběhu roku dohromady cca 60 tisíc, bohužel mi tedy nebyly vráceny plné náklady (nepočítám svůj čas, různé související útraty atd.), to je holt nevýhoda souzení. Podrobnosti kauzy zatím uvádět nemohu, ona se různě větví (nová žaloba na znovuschválené usnesení, reflexní škoda, dvě žaloby o nahlížení, nicotnost stanov) a pokračuje, dokud tedy nebudu mít ostatní spory, které na tento navazují, ukončené, nebudu nic zveřejňovat. Pak o nich napíšu a rozeberu je, domnívám se, že skončit by to mohlo asi za rok (pokud se SVJ potom nebude odvolávat). Můj případ ale není typický, mám štěstí, že statutár je poměrně hloupá osoba, nejsou ani schopni patřičně zfalšovat zápis, takže výhra se i dala očekávat, byť můj advokát se obával spíše prohry a pak před vynesením rozsudku hovořil o stavu 50:50. Samozřemě se začali přizpůsobovat a poslední schůzi svolali zdánlivě v souladu se zákonem, nicméně zopakovali chybu, že neposkytli podklady, tak jsem zvědavý, co s tím udělá soud podruhé. Teď už i já mám po studiu judikatury obavy, že nejspíš neuspěju, protože na schůzi se hlasovalo o tomtéž, co soud zrušil a podklady jsem vlastně obdržel prostřednictvím soudu po podání žaloby. Přesto celé moje snažení přineslo historicky významný posun po úspěchu v žalobě – jsem první člověk v dějinách daného statutára, který mi umožnil nakouknout do části účetnictví SVJ, samozřejmě mi neukázali všechno a neumožnili pořídit kopie, takže jsem podal žalobu, ale sama skutečnost, že nakouknout umožnili, o něčem svědčí. Opsal jsem si některé neobvyklé náklady a budu je prezentovat na schůzi, nicméně ta bohužel stejně dopadne tak, že shromáždění vše schválí, ale já budu mít svědomí čisté.