Bohužel, většina výborů má myšlení komunistické a vůbec nechápe, že stokoruna zaplacená dnes je něco jiného než stokoruna zaplacená za 5 let.

A také nechápe, že chtít po 90ti leté babičce, aby skládala zálohu na výdaj, který možná bude a možná nebude až tady nebude, je hyenismus. Stejně tak je pěkná sviňárna chtít po vlastníkovi, který byt prodá, aby kupujícímu uhradil dopředu například opravu prasklého zámku, nebo nové čipy o kterých v době kdy byl vlastníkem ani nevěděl že platí.

Na drobné opravy typu (výměna žárovky, oprava zámku, oprava stoupačky atd.) lze vybírat krátkodobu zálohu a každý rok jí vyúčtovat.

Pokud se stane něco většího (dle mého se tím spíš straší, než že by se to dělo nějak pravidelně) o čem opravdu nikdo neměl tušení, tak se použije již zmiňovaná dlouhodobá záloha. Myslím ale, že o stavu stoupaček, střechy, fasády, statiky domu atd. dobrý hospodář ví a pokud jsou ve špatném stavu, tak už na ně dávno šetří.

Bláboly o tom, že prodávající má do ceny zohlednit, kolik má nevratně naspořeno na neznámý účel u SVJ je mimo mísu. Odhadce odhadne dům podle jeho stáří a opotřebení a na vyšší cenu, která je způsobená tím, že má SVJ na účtě hromady peněz brát zřetel rozhodně nebude. Kupec se maximálně podívá, jaký je předpis záloh a velká záloha bude spíš důvodem pro nižší cenu bytu.

Je úsměvná představa, že přijde kupec a já mu řeknu: Cena bytu je sice 2miliony, ale mám 80 tisíc na dlouhodobé záloze a tu budu chtít také zaplatit.

Jednou to pochopí i soudy. Že vybírat zálohu na neznámý účel je amorální nesmysl.

Magda