Magdo, nevedu diskusi v osobní rovině, ale v obecné. Nikoho nenapadám, ani vás. Jen se snažím konstatovat fakta a možná řešení.

Řečeno jinak, pokud jste mi navrhla bydlet v BD, osvětlila jsem vám, v čem je vaše úvaha lichá, namísto toho, abych vám rovnou navrhla koupit si ubytovnu či její část.

Pokud píšete, že i u nás se obdobně jako ve Švýcarsku zveřejňují pravidla domu, tak odpovídám, že je zapotřebí porovnat i vymahatelnost jejich dodržování. Švýcaři např. mívají v domech vrátné, což je u nás téměř science fiction. Vrátný v domě ale může mít podstatný vliv na vnímání vážnosti stanovených pravidel. Dalším faktem je to, že česká policie a švýcarská policie jsou dvě odlišné kvality. A tak dále.

Krom toho mi přisuzujete vyjádření, jež jsem, jak se domnívám, neuvedla.

Nikde jsem nenapsala, protože si to ani nemyslím, že cestovatelé ničí majetek více. Ale uvědomuji si, že v poklidně žijícím domě jeden „odlišně se chovající“, může poklid rozvrátit. Bez ohledu na to, zda je to cestovatel. Každý nově příchozí do jakékoliv společnosti přináší s sebou riziko, že nezapadne, a čím je vyšší frekvence střídání, což je pro krátkodobé ubytování charakteristické, tím vyšší je riziko. Obvykle až v krizové situaci vyplují charaktery (v tomto případě zejména toho vlastníka, který na narušení poklidu nese vinu) na povrch. Podstatné také je, že u materiálních škod nejde jen o finanční kompenzaci, ale o zařízení a vyřízení a obstarání všeho okolo. Proto je žádoucí, aby pravidla provozu ubytovacích služeb, tj. např. včetně sanace škod, byla sjednána předem a tak, aby byla lehce vymahatelná.

Rovněž se nedomnívám, že jsem zde napsala, že já chci kontrolovat, kdo v domě bydlí. Když něco takového tvrdíte, určitě mne nasměrujte na konkrétní formulaci, ať mohu věc posoudit. Jak jsem napsala výše, snažím se o diskusi v obecné rovině, nehodlám plýtvat časem na nějaké kontroly. Já chci srozumitelná a vymahatelná pravidla, abych v případě zásahu do mých práv měla vše připraveno a nebyla překvapená, protože „kdo je připraven, není překvapen“. A proto jsou pro mne záhadou podnikatelé, kteří na jednu stranu tvrdí, že oni sami mají vše v nejlepším pořádku a přitom se brání nastavení pravidel, která by jejich činnosti dodala vážnosti, zacpala ústa pomlouvačům a eliminovala „takypodnikatele“, kteří profesi dělají špatné jméno, což je fakt přetřásaný už nejen v kuloárech, ale i ve sdělovacích prostředcích.