Pokud se rozsudek v bagatelní věci nedůvodně odchyluje od judikatury, je vadný (protože došlo k porušení práva na spravedlivý proces nepředvídatelností rozhodnutí) a jako takový jej zruší ústavní soud. Jenom musíte umět, respektive Váš advokát, napsat ústavní stížnost natolik kvalitní, aby to z ní bylo jasně patrné.

Viz mimo jiné například III.ÚS 2018/15 řešící Ústavní principy v bagatelním sporu

http://judikatury.cz/…ent/czm17fqf

To platí např. v situaci, kdy lze v individuálním případě uvažovat o natolik intenzivním zásahu, že by způsobil ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny kolizi se samotnou podstatou a smyslem dotčeného základního práva či svobody (zpravidla půjde o zcela klíčové principy spravedlivého procesu, popř. absenci jejich uplatnění vůbec, kdy je bez náležitého odůvodnění popřeno žalobní tvrzení, a tím zmařen nárok na poskytnutí soudní ochrany). K takovému zásahu, bez ohledu na kvantitativní aspekt věci (bagatelní částka), v projednávaném případě došlo, neboť právě kvalitativní aspekt (zjevné porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, když se stěžovateli nedostalo řádné soudní ochrany) byl v projednávané věci rozhodující. V takovém případě není z hlediska přezkumu Ústavním soudem rozhodující výše sporné „částky“, nýbrž „hodnota“ ústavního principu, který byl v řízení před obecným soudem narušen. Byl by proto v tomto ohledu rozdíl, došel-li by okresní soud k závěru, že nárok promlčen nebyl (pak by byla sporná částka vskutku bagatelní), nebo že promlčen byl (pak výše nároku nemusí být rozhodující, je-li rozhodnutí zatíženo zjevnou neústavností ve smyslu čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 4 Listiny).

21. Princip vyloučení libovůle ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny při rozhodování soudů patří mezi základní principy právního státu. Při hodnocení důkazů v civilních sporech jsou obecné soudy vedeny zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 odst. 1 občanského soudního řádu), která je projevem jejich nezávislosti (čl. 81 Ústavy), resp. nezávislosti soudců při výkonu své funkce (čl. 82 odst. 1 Ústavy). Jakkoli Ústavní soud má velmi limitovaný prostor do této výlučné pravomoci obecných soudů vstupovat, je povinen zasáhnout za situace, kdy hodnocení důkazů obecným soudem vykazuje znaky libovůle. Takovým je i rozhodnutí obecného soudu, jehož skutková zjištění zjevně neodpovídají provedeným důkazům, resp. jehož právní závěry, přijaté na základě takto „zjištěného“ skutkového stavu (i přes námitku stěžovatele), zároveň zcela odhlížejí od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, jež je z hlediska požadavků na zjištěný skutkový stav relevantní.