V tomto sporu šlo mj. o to, že vyúčtování vystavilo SBD, nikoli SVJ. Podle soudu přesto bylo platné.

SBD prodalo žalovanému r. 2003 byt a v kupní smlouvě se kupující zavázal přispívat každý měsíc na účet SBD na náklady správy budovy. Soud vůbec nevzal na vědomí, že v domě vzniklo už r. 2000 SVJ a toto ustanovení kupní smlouvy je neúčinné. Soud akceptoval tvrzení advokáta SBD, že způsob úhrady záloh byl sjednán kupní smlouvou (!).

Advokát SBD argumentoval členstvím žalovaného v SBD a povinností dodržovat stanovy SBD ohledně přispívání na správu domu, ačkoli členství v SBD s členstvím v SVJ nesouvisí (žalobcem bylo SVJ, avšak SBD je jeho pověřený vlastník a tedy ve sporu zastupoval právník SBD).

Soud akceptoval tvrzení advokáta SBD, že o výši záloh a způsobu rozúčtování rozhoduje pověřený vlastník, ačkoli dle ZoVB toto bylo v kompetenci shromáždění (dluh je žalován za rok 2013). Kuriózní je, že v následujícím odstavci soudce sám cituje ZoVB ohledně kompetence shromáždění, to však soudci nepřipadlo divné.

Soud konstatoval, že vyúčtování se provádí pro každý byt zvlášť. (Žalovaný vlastní víc bytů, toto zde uvádím s ohledem na sousední vlákno, kde se řeší, zda je vyúčtování na vlastníka, nebo na byt, zde máte odpověď soudu.)

Soud konstatoval, že přeplatky vzniklé v souvislosti s vlastnictvím jiných bytů na předmětnou pohledávku nelze započítat. (To ale přece není pravda, jestliže má vlastník vůči SVJ pohledávku-přeplatek, a SVJ má vůči vlastníkovi pohledávku-nedoplatek, vzájemně si je započítají).