Na vysvětlení předcházejícího příspěvku. My jsme řešili obdobný problém při privatizaci. Měli jsme v domě rok novou kotelnu dodávající T a TUV pro vlastní dům a 3 další domy. Rozdíl byl v tom, že kotelna byla investičně vytvořena pouze ze střediskového zdroje domu umístění (u vás by bylo potřeba majetkově vzájemně vypořádat) ostatní domy pouze hradily výrobní náklady. Bylo nám řečeno, že po vzniku SVJ kotelna nemůže být dodavatelem T a TUV jiného subjektu, neboť je to podnikání a to zákon neumožňuje. Proto kotelna v privatizaci se stala společnou části domu umístění. Byly ukončeny dodávky pro ostatní domy (1/2 roční lhůta). Každé další SVJ postavilo vlastní kotelnu. Pokud uvažujete o jiném řešení při kterém, účastníkem odběru zboží za cenu T a TUV se stane jiné SVJ pak už činnost kotelny již charakter podnikání má. Pokud kotelna bude poskytovat pouze službu dodávek T a TUV jak pro vlastní vlastníky tak pro cizí za stejných ekonomických pravidel pak to nelze považovat za podnikání. Pokud náklady kotelny začnete ekonomicky rozpitvávat na provozní, správní a údržba ev. uvažovat o ztrátě v rozvodech pak zase už se nejedná o poskytování služeb jak zákon definuje. Ta služba je definována i pravidlem financování. Proto si myslím že ten návrh obsahuje jediný obhajitelný model fungování společného provozu.