Předmět vyúčtování u služeb stanoví zákon 67/2013. Na straně příjmu jsou zálohy složených vlastníky tj. „peníze – příjem“ proti tomu „skutečné výše nákladů na služby“ který je definován „náklady na služby cena služeb ujednaná s dodavatelem nebo celkové náklady na poskytování služeb“. Zde by bylo potřeba upřesnit zda náklad znamená účetní pojem náklad (tř. 5) nebo jen považován za vyjádření výdaje. Pokud vím, tak u služeb výdaje do nákladů neúčtují ani účetní účtující „výsledkově“, takže účetní pojem „náklad“ asi nebude. Dále by bylo potřeba vysvětlit pojem „skutečný“ což může mít interpretaci buď „finančně realizovaný“ tj. odpovídající pojmu „výdaj“ (lépe pochopitelný laickou veřejností) nebo označí tu část výdaje kterou je povinen financovat vlastník (při vícezdrojovém financování) nebo jen „celkový náklad“ jak naznačuje definice.
Pokud jedna strana bilance vyúčtování je „příjem“ logicky druhá strana by měla být „výdaj“ ale stejně dobře by tam mohl být i „nárok“ (předpis potřeby). Aplikujeme-li u vyúčtování příjmový a výdajový princip podle mne je zbytečný nezaplacený prosinec měsíční platby substituovat lednovou platbou nebo u výdaje aplikovat časové rozlišení. Vazbu mezi příjmem a výdajem tvoří pouze čas uskutečnění případu a odpovídající zúčtovací období.