Obyvatelé bytu ve špatných podmínkách dle polohy (jsou pod střechou), po léta podkračují limit –20% od průměru, tedy topí velmi hospodárně (topili vždy blízko –40% od průměru). Jak vysoký bude v domě průměr, to významně ovlivňují byty, které se blíží ke 200% průměru. Též i byt pod tímto bytem podkračuje dlouhodobě limit –20% od průměru (dům má relativně málo bytů oproti obrovským panelákům). V domě jsou plynové sporáky, kuchyně mají kvůli nim nucené větrání. V některých bytech odstranili dveře od místností a jsou schopni přes kuchyně odvětrat téměř libovolné množství tepla z bytu. To se děje i v bytech, kde sice dveře mají, ale nezavírají je důsledně. Po zateplení domu mají radiátory přebytek výkonu, tak je výhodné vytápět další místnosti radiátory v místnostech s nejvyššími korekčními koeficienty s využitím otevřených dveří mezi místnostmi. Podle tvůrců nové vyhlášky teplo totiž vůbec nemůže utíkat do vedlejší místnosti bytu či dokonce i ven z domu, ale jde zásadně do bytů, které se chovají hospodárně. Tak to vyhláška kodifikovala v popsaném algoritmu rozúčtování nákladů na teplo. Co na to tzv. dobré mravy? Je vyhláška s nimi v souladu, když popírá fyzikální zákony?