V důvodové zprávě k nerealizovanému návrhu novely vyhlášky č. 372/2001 Sb. uvedli její autoři: „Výpočtové metody se liší různým přístupem jednotlivých dodavatelských odborných firem a jsou různé kvality. Při předchozích pokusech o úpravy předmětné výpočtové metody se vždy dospělo k názoru, že sjednocení postupu pro úpravu výpočtové metody není vhodné. Pro zachování právní jistoty a zajištění potřebných důkazních materiálů, především v případě soudních sporů, je však nezbytné takový krok učinit.“
Místo toho se autoři ve vyhlášce č. 269/2015 Sb. úplně vzdali myšlenky na sjednocení pravidel pro rozúčtování spotřební složky, a dali tak zelenou mnohdy velmi bizarním výpočetním postupům některých rozúčtovatelských firem.
Nechtěně tím uvolnili cestu pro přechod od nepřímé metody radiátorového rozúčtování na přímou variantu, která umožňuje zbavit se spousty korekcí, které jsou pro spotřebitele netransparentní. Rozdíly mezi oběma metodami v rozdělení nákladů nebývají podstatné. V obou případech je totiž třetina až polovina původně vypočtených nákladů stejně nahrazena shodnými limitními hodnotami; ve zbytku pak nebudou rozdíly v nákladech příliš velké a je jen otázkou vkusu tvrdit, že výpočet podle jedné metody je věrohodnější než podle druhé.
Nezanedbatelnou předností přímé metody je to, že jí zvládne snad každý, pro něhož není cizí práce s Excellem. Její neprogramování lze zvládnout za den, vlastní výpočet je pak otázkou 1–2 hodin. Správy domů by tak získaly celkové výsledky rozúčtování podle bytových jednotek a musely by skončit se hrou na mrtvého brouka a schovávat se za „odborné“ firmy. Navíc by tím ušetřily dost peněz za nákup předražených služeb.
Poslední komentáře