- Pan Pavlík zde napsal lakeho příznivcům: " Předvídatelnost práva se naopak tímto usnesením potvrdila podle názoru odborné veřejnosti. Prostě se nedokážete vyrovnat, že lakovy jediné pravdy, se ukázaly jako liché."
To jsou naivní názory v rozporu s právní skutečností.
Je třeba vyjít z toho, že celý problém je jen a pouze problémem zda NOZ zavedl či nezavedl nepravou retroaktivitu. O nepravé retroaktivitě a podmínkách pro její zavedení rozhodoval Ústavní soud mnohokrát a jeho judikatura je konstantní. Následuje seznam judikátů Ústavního soudu k této věci: , viz Pl. ÚS 78/92, IV. ÚS 215/94, Pl.ÚS 21/96, III. ÚS 611/01, I. ÚS 654/03, II. ÚS 329/04, I.ÚS 344/04, I. ÚS 89/07, II. ÚS 2070/07, I. ÚS 3143/08, Pl.ÚS 17/11.
Dva z těchto judikátů shledal Ústavní soud za natolik zásadní, že je nechal vydat ve sbírce zákonů jako celostátně platné právní předpisy. To znamená, že se jimi musí řídit všichni. Včetně Krajsk0ho soudu a jednotlivých senátů Ústavního soudu.
Já jsem si ale nevšill, že by se zde probíraný rozsudek Krajského soudu či potvrzující závěr Ústavního soudu touto judikaturou zabývali. Nezabývali se tím vůbec, a to je na celé věci to nejhrůznější.
Je to absolutní pohrdání právem, zákony a judikaturou. Jde o projev naprosté a nekontrolovatelné soudní libovůle, kdy kdekterý hejhula v soudcovském taláru mudruje co by asi bylo nejlepší kdyby ty zákony napsal on sám. A pak podle svých fantazií soudí.
- Jeden takový případ neukázněného právního pohádkáře je popsán zde: http://www.portalsvj.cz/…arske-komory. Dokonce tam onen neználek (JUDr. Milan Cellar) zkusil nějakou chabou obranu – inu, přečtěte si to, ať si učiníte názor sami.
- Obdobně dopadl Milan Vochvesta, také právník. Čtěte zde: http://www.portalsvj.cz/…-shromazdeni#…. A udělejte si názor sami.
Zpět k judikatuře ústavního soudu. Budu zde citovat to, co necitoval ani Krajský soud, ani Ústavní soud. Oni to ti klauni v talárech zjevně neznají, jinak by z judikatury ÚS museli vyjít a museli by se s ní argumentačně vyrovnat. Cituji tedy:
|
K základním principům vymezujícím kategorii právního státu patří (…) princip ochrany důvěry občanů v právo a s tím související princip zákazu zpětné účinnosti právních norem, (…) nález Ústavního soudu ČSFR sp. zn. Pl. ÚS 78/92). Nález Ústavního soudu ČR vyhlášený pod č. 63/1997 Sb., v němž Ústavní soud dovodil pravidlo, že v případě střetu staré a nové právní normy platí nepravá retroaktivita, tj., od účinnosti nové právní normy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony se řídí zrušenou právní normou. Ústavní konformitou retroaktivity práva se v minulosti ve své judikatuře zabýval jak Ústavní soud ČSFR, tak Ústavní soud ČR. Přitom bylo opakovaně konstatováno, že principy právního státu vyžadují u každého možného případu retroaktivity jeho výslovné vyjádření v ústavě nebo v zákoně s cílem vyloučit možnost retroaktivní interpretace zákona a zároveň vyžadují v zákoně vyřešit s retroaktivitou spjaté důsledky tak, aby nabytá práva byla řádně chráněna (nález Ústavního soudu ČSFR sp. zn. Pl. ÚS 78/92). Přitom právě přechodná ustanovení stanoví režim (novelou dotčených) právních vztahů vzniklých před jejím vstupem v účinnost. Existující nároky se řídí právními normami účinnými v době jejich vzniku. Jak uvedeno shora, později vydané právní normy mohou právní režim vzniklých nároků změnit, avšak musí se tak mj. stát nepochybným projevem vůle zákonodárce (srov. výše citovaný nález Ústavního soudu ČSFR ze dne 10. 12. 1992 sp. zn. Pl. ÚS 78/92, v němž je uvedeno, že principy právního státu vyžadují u každého možného případu retroaktivity jeho výslovné vyjádření v Ústavě nebo v zákoně s cílem vyloučit možnost retroaktivní interpretace zákona (Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, str. 77). [Z]a situace, kdy zákonodárce mlčí jak k otázce, zda je nárok podle předchozí úpravy zachován, tak k aplikovatelnosti nové úpravy, je třeba přijmout takový výklad, který šetří smysl a podstatu základního práva, v daném případě práva na legitimní očekávání. Opačný aplikační či interpretační postup znamená porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého „Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“. Citováno z nálezu Ústavního soudu I.ÚS 344/04 ze dne 15. 12. 2004. Dostupné online na http://kraken.slv.cz/I.%C3%9AS344/04 |
Ještě mám poslední poznámku pro pana Pavlíka, který zde odsoudil mé pravdy jako „liché“. Pane Pavlíku, to nejsou mé pravdy. To jsou nálezy Ústavního soudu k dodržování pravidel právního státu. Je mi smutno z toho, že základní pravidla právního státu považujete za lichá, a jejich dodržování je podle Vás asi jen bezvýznamný formalismus.
Upozorňuji, že i Ústavní soud by se mohl odchýlit od své dosavadní konstantní judikatury o retroaktivitě právního předpisu. Jistě by tak mohl učinit. Ovšem ÚS je při tom povinen dodržet postup podle zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu. Odlišný právní názor, který bys e odchyloval od dosavadní konstantní judikatury ÚS, by musel být přijat v plénu Ústavního soudu, za přítomnosti minimálně jedenácti soudců z patnácti. A pro změnu by se muselo vyslovit minimálně devět z nich.
K tomu zatím nedošlo.
Mějte se pěkně, pane Pavlíku.
lake
-----------------------------------------------------------------------------------------
P.S.
Víte, pane Pavlíku, ono je to stejně jako s těmi migranty z východu: jsme
přesvědčováni, masírováni a okřikováni: Že to jsou samé děti a
uprchlické rodiny, že jsou úplně všichni ze Sýrie, že se rychle
integrují, že budou přínosem pro evropský pracovní trh, že při oslavách
Silvestra v německém Kolíně se vůbec nic nestalo, že se všichni
mýlíme, jsme xenofobové a rasisti.
Další mohutná masáž je o tom, že SVJ(2000) je převlečené SVJ(2012), že vlastnictví jednotek podle ZoVB se přeměnilo na bytové spoluvlastnictví podle NOZ, jen tak bez přechodového ustanovení. Že na nabyvatele jednotky přecházejí dluhy, i když o tom zákon neobsahuje ani slovo. Že na obsahu zákona vlastně nezáleží, protože je možné jej vyložit naprosto libovolně jak se komu právě hodí a zlíbí. A že všechny lakovy pravdy se ukázaly liché.
Opravdu je tomu tak?
Poslední komentáře