Uvádím zde argumentaci žalovaného podle rozhodnutí Okresního soudu ve Zlíně 35C 214/2015—84 ze dne 10.11.2015:

„Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. V podstatných důvodech založil svou obranu na argumentaci, že ve stanovách žalobce není upraven způsob stanovení výše těchto plateb, které jsou vybírány formou dlouhodobých záloh, a že není stanoven žádný plán oprav, na které by tyto platby měly být určeny. Žalovaný se sice nebrání úhradám záloh do fondu oprav, kterými mají být vytvářeny rezervy na budoucí plánované opravy, ale měl by mít možnost kontroly nad tím, jakým způsobem je s temito platbami nakládáno, přitom tyto platby (částky uhrazené do fondu oprav) by neměly být používány k úhradě veškerého hospodaření žalobce (na to jsou určeny jiné zdroje, např. krátkodobé zálohy a příspěvky). Na zálohových platbách uhrazených žalovaným do konce roku 2014 žalovaný žalobci přeplatil částku ve výši 17.200,– Kč. Současně do roku 2015 nebyly plánovány vydaje v podílu dosahující této částky. Podle názoru žalovaného zákon nezná pojem „fond oprav“, takže platby vyžadované do fondu oprav nemohou být považovány za platby řádné stanovené. Ve výpočtovém listu platném od 1.1.2015 byla neplatná položka „fond oprav“ nahrazena položkou „dlouhodobé zálohy na opravu domu“, čímž podle názoru žalovaného žalobce uznal neoprávněnost doposud vyžadovaných plateb. Žalovaný pak argumentoval také tím, že dlouhodobé zálohy na opravu domu nebyly stanoveny a schváleny řádně, když nebyly sjednány způsobem stanoveným ve stanovách žalobce a také nebyl schválen žádný reapočet ani plán oprav či výdajů na rok 2015 a další období, takže nemohly být určeny předpokládané náklady nutné pro rok 2015 a následující.“