Pane Kryšpíne, soudím, že to není tak, jak píšete. Rozeznávejte zrušený zákon o vlastnictví bytů (72/1994 Sb.) a nový Občanský zákoník (89/2012 Sb.). Při absenci výslovného přechodového ustanovení je třeba vyjít z platného práva a z jeho výkladu.

Zákon o vlastnictví bytů (účinnost do 31.12.2013) skutečně požadoval rozhodování vlastníků tříčtvrtinovou většinou všech. Tato skutečnost je však pro tazatelku bezvýznamná, neboť v jejím SVJ si změnili stanovy tak, že postačuje dvoutřetinová většina všech. To přesně odpovídá kvoru pro rozhodování spoluvlastníků podle NOZ, který nabyl účinnosti dne 1.1.2014.

Vámi tvrzený rozpor se zákonem tedy neexistuje. Obsah stanov v SVJ tazatelky je v souladu s platným a účinným zákonem.

Usnesení o změně stanov mohlo být napadnuto soudně, ovšem jedině v zákonem stanovené lhůtě, a pouze přehlasovaným vlastníkem jednotky. Vzhledem k tomu, že změněné stanovy SVJ takto napadeny nebyly, jsou nepochybně platné a účinné pro členy SVJ tazatelky.

Při tom je bezvýznamné, zda ke změně stanov došlo před účinností NOZ, nebo teprve později. Podle § 3041 odst. 1 NOZ platí, že „… odporuje-li však zakladatelské právní jednání učiněné přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadním právním předpisům, považuje se za platné, vyhovuje-li ustanovením tohoto zákona“.

Zakladatelským právním jednáním jsou nepochybně míněny i stanovy právnické osoby. Jejich změna – i když mohla být v rozporu se ZoVB – je tedy zákonem dodatečně aprobována (schválena).

lake