Eugene, pravidla obsažená v ZoSL jsou v praxi nepoužitelná, což jste si zřejmě ještě nevšiml. Pokud tazatel chce něco použitelného, musí si to vymyslet a nechat schválit pro jeho SVJ.

ZoSL požaduje nahlásit počet osob jako vlastníka/nájemce plus „osoby, u kterých lze mít za to, že s ním budou žít v jednotce po dobu delší než 2 měsíce v průběhu zúčtovacího období“. Tato definice je zjevně nepoužitelná v běžném životě.

• Osoby totiž nemusí „žít v jednotce“ s vlastníkem či nájemcem. Vlastník může přenechat byt do užívání jinému na základě jiné skutečnosti než je nájemní smlouva, takže on sám v bytě nežije, ale jiné osoby tam žijí. Totéž platí pro případ, kdy vlastník pronajme byt právnické osobě: ta nemůže už z principu žít v jednotce. Totéž platí pro případ, kdy nájemce přenechal celý byt podnájemci. Také nežije v jednotce, a ty další osoby není třeba nahlásit, protože tam nežijí „s ním“.
• A to nemluvím o dítěti ve střídavé péči rozvedených rodičů (14 dnů u otce, 14 dnů u matky). Jde nepochybně o 0,5 osoby v každém z obou míst, ale vinou podivné definice v ZoSL by se dítě nemělo nahlašovat v žádném z bytů, kde se v průběhu roku zdržuje: nesplňuje totiž zákonný předpoklad žití v jednotce po dobu delší než 2 měsíce.
• Obdobně je tomu, pokud se člen rodiny zdržuje v týdnu jinde a domů přijíždí pravidelně pouze na víkendy. Spravedlivé by bylo nahlásit počet zlomkem jako 2/7 osoby, po zaokrouhlení 0.28571429. Ovšem pro nesplnění podmínky žití v jednotce po dobu delší než 2 měsíce nebude nahlášen vůbec.

ZoSL je typický zákon DoDo (dodělej doma). Ani v tak jednoduché věci, jako je počet osob pro služby, nedokázali zákonodárci přijmout právní normu, která by byla určitá, srozumitelná a použitelná v praxi. Proto jsem tazateli poradil, aby připravil pravidla vlastní.

lake