Paní Sýkorová a paní Klainová,

náklady „na úvěr“ je nesprávné označení. Splácení jistiny úvěru (to je nejvyšší položka) vůbec není nákladem právnické osoby SVJ! Nemůže jít o náklad, protože přijetí úvěru nebylo zaúčtováno jako výnos.

Nákladem SVJ mohou být jedině splátky úroků, a náklady spojené se sjednáním úvěru a vedením úvěrového účtu. Tyto náklady ovšem nemají nic společného ani se správou cizího majetku, ani s vlastní správou právnické osoby samotné.

Jde přece o náklady na poskytování individuálních finančních služeb. K tomu existuje i judikát Evropského soudního dvora: Jestliže dodavatel poskytne odklad platby převyšující běžnou lhůtu splatnosti, jde o zvýhodnění dlužníka a jedná se o poskytovanou finanční službu. Tak o ní musí být účtováno. Náklady spojené s poskytováním služeb ponesou pouze ti, kterým je tato služba poskytována. Znáte to z banky, že?

Je to obdobné, jako kdyby se SVJ rozhodlo, že vlastníkům jednotek zajistí a zaplatí dovoz pizzy do bytů. Každý, kdo si pizzu objedná, zaplatí SVJ co je dlužen. Kdo si nic neobjedná, neplatí. Nejedná se samozřejmě ani o správu domu, ani o správu právnické osoby. Jde o poskytovanou službu na základě dvoustranné smlouvy mezi poskytovatelem služby a příjemcem služby.
--------------------------------------------------------------------

Malý test sociální inteligence
Stále se setkávám s osobami, které nechápou co je úvěr, k čemu slouží, jak se o něm v SVJ účtuje, a kdo je vlastně dlužník. Představte si například, že dáte automobil do servisu k opravě. Při převzetí opraveného auta Vám vedoucí autoservisu sdělí, že si vzal u Komerční banky úvěr ve výši 50000 Kč. Copak mu na to odpovíte?

lake