V uvedeném rozsudku (35C 214/2015–84) soud o příspěvcích a zálohách uvádí – cituji:

„Podle § 15 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů vlastníci jednotek jsou povinni přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku. Pokud dohoda neurčuje jinak, nesou náklady poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu (§ 8 odst. 2).“

„Podle § 15 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů k účelu uvedenému v odst. 1 skládají vlastníci jednotek předem určené finanční prostředky jako zálohu. Výši záloh si určí vlastníci jednotek usnesením shromáždění dopředu tak, aby byly kryty předpokládané náklady, které bude nutné vynaložit v následujících měsících i v dalších letec. Výši částky a den její splatnosti sděluje vlastníkům jednotek výbor nebo pověřený vlastník. Není-li výbor nebo pověřený vlastník zvolen, rozhoduje se o výši částek podle odst. 1 nadpoloviční většinou všech vlastníků jednotek v domě. Ustanovení § 11 odst. 6 platí obdobně.“

„Podle § 1180 odst. 1 občanského zákoníku nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Je skutečností, že za předchozí právní úpravy těchto otázek provedené zákonem o vlastnictví bytů byla v § 15 odst. 1 tohoto zákona upravena povinnost vlastníků přispívat na náklady spojené se správou domu a pozemku, a v tomto směru úprava § 1180 odst. 1 občanského zákoníku se od původní úpravy bytového zákona nijak neliší. Odlišnost spočívá v tom, že předchozí právní úprava provedená v § 15 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů upravovala výslovně i způsob toho přispívání, a to formou předem určených finančních prostředků jako záloh. Obdobné ustanovení občanský zákoník nemá, ale z absence takového ustanovení nelze dovozovat závěr, že by snad vlastníka jednotky neměla stíhat povinnost takové příspěvky na správu domu platit.“

„Jen ze skutečnosti, že občanský zákoník po 1.1.2014 výslovně nestanoví formu hrazení takových příspěvku formou záloh, nelze dovodit absenci povinnosti takové příspěvky platit.“

„Argument žalovaného, že mu nelze ukládat povinnost platit zálohy, ale že o jeho platební povinnosti může být rozhodnuto až poté, co bude provedeno vyúčtování a bude známa přesná výše dluhu, soud nepovažuje za správný. Žalovanému byla rozhodnutím většiny vlastníků jednotek uložena povinnost platit pravidelné měsíční platby na dlouhodobé zálohy na opravy a investice. Pojem „záloha“ je v tomto případě poněkud zavádějící, neboť tato platba má charakter pravidelné pevné platby, kterou se vytváří rezervy na budoucí potřeby údržby a oprav domu a zúčtovává se tehdy, dojde-li k čerpání na opravy. Přitom kladný zůstatek se převádí do dalšího období jako rezerva, záporný zůstatek je pak nutno pokrýt dodatečnými příspěvky vlastníků podle dohodnutých (hlasováním přijatých) pravidel. V tomto případě dochází k pravidelné spotřebě hrazených částek, jako např. u úhrad za spotřebované energie (voda, elektřina, plyn), u nichž je zapotřebí provést vyúčtování podle skutečné spotřeby v konkrétním období.“

„Lze tedy uzavřít, že je možno rozhodnout o povinnosti žalovaného uhradit každou jednotlivou měsíční platbu, kterou žalovaný žalobci neuhradil dobrovolně, i když nedošlo k vyúčtování za konkrétní určité období.“