Obsah důvodové zprávy neobsahuje nic nového: „… že si jako samostatnou paušální platbu lze dohodnout pouze platbu za poskytované služby. Paušální platbu je možno též uplatnit i na jednotlivé služby. Paušální platby za poskytované služby se nevyúčtovávají“.

Ani znění zákona, ani obsah důvodové zprávy nemohou nijak ovlivnit Ústavou danou rovnost všech příjemců služeb před zákonem. Protože možnost sjednání platby paušálem zákon výslovně připouští, pak ji automaticky připouští pro VŠECHNY odběratele služeb. Jiná interpretace zákonného ustanovení by byla protiústavní.

Je třeba v první řadě číst Ústavu a Listinu základních práv a svobod. Všechny právní předpisy (včetně zákona č. 67/2013 Sb.) je třeba vykládat podle toho a v souladu s těmito základními dokumenty.

Konkrétně pro moc soudní je povinnost poskytovat základním právům adekvátní ochranu výslovně zakotvena v čl. 4 Ústavy. Tuto povinnost mají soudy i ve vztazích horizontálních, v nichž základní práva působí skrze normy práva podústavního pouze zprostředkovaně tak, že jimi prozařují. V materiálním právním státě, v němž je úkolem soudce nalézt řešení, které by zajišťovalo maximální realizaci základních práv účastníků sporu (nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09), je proto povinností soudů při výkladu a aplikaci podústavního práva prozařování základních práv pečlivě vážit a brát v potaz tak, aby současně dostály své povinnosti poskytovat ochranu jak právům v rovině podústavního práva, tak právům základním.

Jestliže soudy prozařující základní práva ve svých rozhodnutích nezohlední, zasáhnou do ústavně zaručených základních práv jednotlivců. Srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 185/04; či nález Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. I. ÚS 353/04.

lake