Je pravda, že NOZ se zmiňuje pouze o sjednání úvěru. Ovšem musíme mít na paměti, že NOZ je paskvil, který vznikl opisováním právních úprav dvanácti států. Já bych vyložil příslušné ustanovení NOZ šířeji.

Je nepochybné, že vlastník jednotky ručí za veškeré dluhy společenství, ať už vznikly úvěrem či půjčkou či úplně jinak. Domnívám se, že úmyslem racionálního zákonodárce bylo ochránit vlastníky jednotek před neuváženým zadlužováním SVJ bez vědomí vlastníků jednotek. Proto zákonodárce svěřil rozhodování o zadlužení SVJ do rukou shromáždění. Při tom nehraje roli, zda si SVJ tu částku zapůjčí, či zda si vezme úvěr ve stejné výši. Následek pro vlastníka jednotky je totiž stejný: zákonný ručitelský závazek.

I u zápůjčky je možno dojednat úroky a úhradu ve splátkách, stejně jako u úvěru (§ 2392, § 2394 NOZ). Takže rozlišovat oba peněžní nástroje mi nedává rozumný smysl.

V tomto případě volím extenzivnější výklad nedokonale zbastleného zákona: Je-li nutný k přijetí úvěru souhlas shromáždění, pak je takový souhlas nutný i ke sjednání zápůjčky.

Vlastníci by si toto měli dát pro jistotu do stanov, ovšem k tomu by musela být splněna podmínka existence vyšší mozkové činnosti alespoň u jednoho zakladatele SVJ(2012).

lake