Příspěvek bohužel neuvádí, zda rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14.07.2009, čj. 29 Ca 159/2007 (v prvním rámečku) byl vyšším stupněm změněn či zrušen. Pokud ne, pak rozsudek platí tak, jak byl vynesen, a pokud byl navíc zveřejněn, jsou ostatní soudy a ostatní orgány státní moci povinny k němu přihlédnout (dokud tento názor nebude případně překonán názorem jiným).

Žádné lakem avizované rozmetení shora uvedeného rozsudku jiným senátem Krajského soudu v Brně v rozhodnutí 31 Af 2/2010–58 ze dne 14. 7. 2010 (v druhém rámečku) spatřoval nelze, když citovaný názor se týká pouze neexistence souvislosti mezi přímy z bankovních úroků a výdaji na bankovní poplatky. To jistě není věc nezajímavá, ale shora uvedené věci se nijak netýká.

Žádné vyvrácení toho, že by na složené zálohy nemohlo být nahlíženo (rovněž) jako na dočasně svěřené cizí prostředky, tady uvedeno nebylo. K lakem tvrzené neexistenci fondů: Máme ve stanovách, že fond se naplňuje (výhradně) z bankovních úroků. Peníze tak mašličky mají, je třeba rozlišovat (přinejmenším) příjem z bankovních úroků od složených záloh a tyto hromádky nesměšovat.