Nutit vlastníky skládat DZ na budoucí zhodnocení (např. zateplení, nástavba, solární panely, tepelné čerpadlo, apod.) je v rozporu s dobrými mravy. Nikdo nemá jistotu, že v té době bude ještě vlastníkem bytu. Současní vlastníci nemají povinnost „spořit“ budoucím vlastníkům na zhodnocení, které jim samým nic nepřinese.

Často se argumentuje tím, že při prodeji si může prodávající „naspořené“ prostředky zohlednit v kupní ceně. Tento argument se objevil i v jistém usnesení NS ČR. Tento argument lze ovšem lehce obrátit, neexistenci „naspořených“ prostředků lze přece také zohlednit v kupní ceně. Navíc, jak píše lake, pohledávka vlastníka je nedobytná. Nedobytné pohledávky se prodávají s velkou slevou.

Při této argumentaci i chytří soudci NS zcela zapomněli na běžnou situaci, kdy vlastník bytu přestane být vlastníkem, protože zemře. Zejména vybírat DZ na budoucí zhodnocení od starých lidí pod hrozbou žaloby je nemravné. Staří lidé nemají žádnou povinnost se v posledních letech života uskromňovat ve prospěch budoucích vlastníků, a to ani ve prospěch svých dědiců. To samozřejmě platí obecně bez ohledu na věk. V případě starých lidí je to ovšem obzvlášť velká nehoráznost. Když se starý člověk ozve, že se zateplení pravděpodobně nedožije (nemluvě o návratnosti), je obvykle usazen tím, že to dělá pro své děti.

Zhodnocení (např. zateplení) musejí uhradit ti, kteří z toho budou mít prospěch. Jestliže je zateplení návratná investice, pak si mohou vzít úvěr, který jejich rodinný rozpočet nezatíží, neboť budou šetřit na nákladech za topení. To ovšem neplatí pro předchozí vlastníky. Brát si úvěr, abych mohl léta skládat DZ na zateplení, tak to bych musel být idiot.

Je s podivem, že v tolika SVJ členové dlouhodobě bez reptání spoří na zateplení na účet SVJ, ač je to zjevně nerozumné a není to jejich povinností.