Pane Pavle,

Vámi popsaný způsob je naprosto speciální případ. Takový postup by se mohl uplatnit výhradně pokud vlastník hradí zálohy určené na provozní výdaje, opravy a správu a teprve později SVJ použije tyto částky v rozporu s jejich určením na jiný účel, než ke kterému byly vybírány.

Pokud by mělo dojít k hrazení záloh určených od počátku na technické zhodnocení, nelze takto postupovat. Zálohy složené na daňově neúčinný účel nelze vůbec vykazovat v roce jejich úhrady, viz § 25 zákona o daních z příjmů.

Stejně tak je vyloučeno dávat si do nákladů neurčité platby záloh ve stylu „23 Kč/m2“, neboť plátce není schopen správci daně nijak prokázat, že nejde o částky na technické zhodnocení. A povinnost tvrdit a prokazovat má daňový subjekt, nikoliv správce daně.

Bylo by tedy nesmyslem, aby vlastník jednotky skládal cizí osobě dlouhodobé zálohy u kterých není známý jejich účel. Nesmí si je dát do nákladů, ani nemá z čeho vytvářet svůj fond.

Pro vlastníka, který má byt v majetku podnikatele, je jedinou legální možností jak se vyýhnout každoročnímu zdanění vytvářet vlastní fond ve svém účetnictví. SVJ od tohoto rozumného vlastníka neuvidí ani korunu, dokud prokazatelně neprovede zhodnocení domu ve věcném plnění.
-----------------------------------------------------------------------------------------

Opět se vracím ke zcela zjevné pravdě, že technické zhodnocení nepatří pod správu domu zajišťovanou společenstvím(2000). Na tento tento účel je tedy vyloučeno předepisovat a vymáhat dlouhodobé zálohy. Pokud někdo tyto zálohy (navíc daňově neúčinné) skládá dlouhodobě, jediným důvodem může být jeho naivita či neschopnost se orientovat ve svých zákonných právech.

To platí nejen u vlastníků, kteří byt pronajímají, ale u všech vlastníků jednotek v SVJ(2000).

lake