Dobrý den, přidávám se k těm, co jsou též terorizováni nevychovaným psem. Bydlí nade mnou a je to děs. Psa si pořídila dcera rodičů, kteří tam bydlí, protože má dvě děti, sehnali si s přítelem nájem jinde, ale psa tu nechali s tím, že ho v novém bytě nesmějí mít. Její rodiče, ani ona na psa nemají čas, podle toho to také vypadá. To hrozné zvíře reaguje snad na vše, co se kde šustne. Venčený je dvakrát denně a to kolem třetí hodiny ranní a okolo půl osmé večer a to pouze na pár minut. Dbají na to, aby se pokud možno nesetkal s jinými psy, protože je útočný. Zuřivě reaguje i na lidi. Pokud mají majitelé společnou ranní směnu, je tam ten pes sám asi deset hodin. Ani po příchodu z práce s ním nejdou ven, jako jiní pejskaři. Neví, co je pořádné proběhnutí. Nedivím se, že je vystresovaný a skoro až šílený. Oni s ním vůbec nepracují, prostě ho jen MAJÍ. Patrně si myslí, že když ho nakrmí, udělali dost. Jsem opravdu klidný člověk a hned tak něco mě nevytočí, ale tohle je opravdu moc. Jsem nucena znova užívat prášky na nervy. Třikrát jsem majitele upozornila, co musíme snášet, bylo mi jím řečeno že – kdyby se tam nechodilo, nejezdilo výtahem a nezvonilo, byl by klid. Tak mě tento argument překvapil, že jsem se zapoměla zeptat, jestli mají lidi lézt domů po hromosvodu. Volat policii je snad to poslední a jak jsem tu četla, stejně by nic neudělali. Snažila jsem si promluvit s jejich nejbližšími sousedy na patře a dohodnout se na sepsání stížnosti, ale dozvěděla jsem se, že se nechtějí rozhádat. Prostě to raději budou snášet. Kde to jsme, že se někteří z nás podřizují čoklovi a bezohledným majitelům? Máme vůbec nějaká práva a šance s tím něco udělat? Máme si snad začít dělat naschvály? Jsem tak zoufalá, že i to mě napadlo, ale tak klesnout je mi proti mysli. Nejsem nejmladší, ani nejzdravější a bojím se, jak to bude dál.