Žiji v zatepleném domě, podle energetického štítku stupeň energetické náročnosti domu je 81,7% (hodnocení: Vyhovující). Dům je napojen na dálkové zásobování teplem. Přízemí domu není většinou vytápěno (jsou tam garáže, sklepní kóje, kolárny a další místnosti). V přízemí je vytápěna jen mandlovna a sušárna prádla, ale teplo je i v místnost domovní předávací stanice, ve které automatická regulace odběru tepla v závislosti na venkovní teplotě vzduchu dovolí vytápět místnosti v domě maximálně na 24 stupňů. Podle odborníka, který stanovuje koeficienty znevýhodnění místností v závislosti na poloze místnosti v domě, nejvyšší znevýhodnění patří místnostem v 1. podlaží nad nevytápěnými místnostmi v přízemí. Nižší znevýhodnění mají byty pod zateplenou střechou a konečně nejlepší podmínky mají byty v mezipatrech. Když jsem vyloučil koeficienty znevýhodnění (sčítal jsem jen součiny naměřených dílků s výkonem příslušného radiátoru podle jednotlivých podlaží domu), tak jsem zjistil, že nejmenší množství tepla v minulém roce odebraly právě byty nad přízemím, více odebraly byty v mezipatrech a nejvíce odebraly byty pod střechou. Z toho vyplývá, že zanedbávat vliv výkonu stupaček odporuje spravedlivému rozúčtování nákladů na teplo – to je první poznatek. Přenesené teplo stupačkou je měřeno – v nejnižším podlaží nejsilnější trubka přenese veškeré teplo, změřené na radiátorech v podlažích nad ním. Obdobně to platí pro další podlaží, jen pokud byt pod střechou vypne radiátor, v bytě pod ním trubka do vyššího podlaží teplo přestane přenášet a ochladí se na teplotu místnosti. Výpočet spotřeby tepla v bytech nad sebou by musel probíhat od nejvyššího podlaží, aby se dalo spočítat, jaké množství tepla přeneslo potrubí pod ním. Doufám, že to někdo naprogramuje, pak by bylo rozúčtování tepla spravedlivější. Je to ale složité, protože množství vyzářeného tepla závisí na rozdílu teploty v místnosti a teploty stupačky, tedy i na tom, kolik tepla současně vyzářily i radiátory v dané místnosti. Z uvedeného popisu vyplývá, že některé radiátory mohou mít malý náměr tepla, když byty nad nimi odebírají hodně tepla – pak místnost plně vytápí stupačka a je nesprávné takovýto nízký odběr penalizovat – to je druhý poznatek.

Často diskutovaným problémem je vysoká spotřeba tepla v některých bytech – tzv. přetápění, které může být způsobeno i nesprávným větráním. Přehnaná spotřeba se dá snadno poznat, stačí porovnat spotřebu všech bytů, které mají stejné, anebo o málo rozdílnější znevýhodnění s ohledem na polohu bytu. Velké odchylky mezi byty v rámci takto vytvořené skupiny bytů svědčí o tom, že některé byty hospodaří s teplem nesprávně. Záměrně zde píšu o bytech – ne o místnostech, které mají určité znevýhodnění, protože v některých bytech mají vysazené dveře mezi místnostmi, případně dveře nezavírají, takže mohou z místnosti, kde má radiátor nastaveno vysoké znevýhodnění, vyhřívat vedlejší místnost, která má menší znevýhodnění. Tento běžný jev nelze žádnou vyhláškou ba ani výpočtem zohlednit. To je třetím poznatkem. Čtvrtým poznatkem je, že přetápějící byty se znevýhodněním způsobují nespravedlnosti v rozúčtovávání nákladů na teplo tím, že i přehnaná spotřeba tepla je jim plně redukovaná koeficientem znevýhodnění místnosti na úkor řádně topících bytů (to je známý nedostatek vyhlášky). Pokud některý byt výrazně přetápí oproti bytům se zhruba stejným znevýhodněním, je nespravedlivé tuto nadspotřebu jakkoliv korigovat nějakým limity a dávat ji k úhradě ostatním bytům – to je pátý poznatek.

Šestým poznatkem je fakt, že energetický štítek domu nijak nepomáhá ke spravedlivému rozúčtování nákladů v domě. Proč neobsahuje detail, kolik procentuálně tepla vyzařují jednotlivé byty ven? Z mého pohledu je energetický štítek nedodělek, který je prakticky k ničemu. O tom, jak je dům či není hospodárný, přesněji řeknou průměrné náklady na vytápění ve skupině bytů se shodným znevýhodněním vůči poloze. Nejvíce na celém štítku mě zlobí to, že ho musíme brzy pořizovat znovu, protože platnost starého štítku končí – je 10 let, takže vyhodíme oknem další peníze, které by šlo použít účelněji.

Sedmým poznatkem je, že u dvousložkové ceny tepla by náklady na připojení (fixní složka ceny) se měly rozúčtovávat mezi byty podle jejich vytápěné plochy, obdobně jak se rozpočítávají náklady na vytápění společných prostor domu. Tyto dvě položky vytváří třetí skupinu, to je náklady na teplo, které byty nemohou ovlivnit. V poměru 40 až 60 procent rozúčtovávat jen náklady na teplo bez fixní složky ceny za GJ tepla.

Osmý poznatek: Nejlepší je nastavit všechny koeficienty znevýhodnění na 1, protože přesnost jejich nastavení bývá diskutabilní. Navíc koeficient znevýhodnění působí tak, že pardonuje i neefektivní větrání na úkor hospodárně vytápěných bytů. Rozúčtování nákladů na vytápění je proto pak nutné realizovat po skupinách bytů se stejným znevýhodněním vůči poloze bytu, aby proběhlo plně dle platné vyhlášky. Celkové náklady na teplo se rozdělí do jednotlivých skupin bytů podle velikosti vytápěné podlahové plochy skupin bytů. Tím se dosáhne toho, že všechny byty v domě mají stejný náklad na metr čtvereční u základní složky. Proměnlivou složku nákladů skupiny bytů se stejným znevýhodněním rozúčtovat podle náměrů indikátorů v rámci dané skupiny.

Devátým poznatkem je, že skupiny se stejným znevýhodněním mají i téměř shodné zvýhodnění dané tím, že v dané skupině i stupačky topí v jednotlivých bytech přibližně stejně.

Desátým poznatkem je, že pokud tvoříme skupinu se shodným znevýhodněním, nemusí být úplně homogenní, dají se nastavit malé koeficienty znevýhodnění, které reagují na případné znevýhodnění konkretního bytu v rámci dané skupiny bytů. Považuji to ale za zbytečné, když uvážím, že nesprávné větrání způsobuje i větší odchylky než 40% od průměru dané skupiny bytů.

Jedenáctým poznatkem je, že po aplikaci osmého poznatku nemusíte platit za nové nastavení koeficientů, pokud realizujete dodatečná zateplení. Je-li to nutné, pak změníte jen složení skupin bytů se stejným znevýhodněním, případě malým procentem znevýhodněním sami můžeme diferencovat vliv změny v rámci skupiny.

Konečně dvanáctým poznatkem je, že po aplikaci osmého poznatku nemusíme už čekat na změny legislativy, aby se dosáhlo spravedlivějšího vyúčtování nákladů na teplo. Stačí plně vyhláška č. 372/2001 Sb. – veškeré výše popsané potřebné změny nijak vyhlášku neobcházejí – vždyť vyhláška má za cíl rozúčtovat náklady na teplo co nejspravedlivěji.

Jožin