Z odůvodnění předložené vyhlášky:

"Některé nově postavené moderní bytové domy nebo víceúčelové stavby mají vstup tepelné energie do bytu nebo prostoru jen z jednoho vodorovného přívodu a to je jediný případ, kdy lze v tomto případě nainstalovat pouze jeden měřič tepla (tzv. kalorimetr). V ostatních případech není měření tepelné energie v těchto budovách nebo stavbách s využitím kalorimetrů nákladově efektivní a používají se indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy.

Proto návrh vyhlášky uvádí dvě možnosti používání přístrojů registrujících dodávku tepelné energie.

Prvním případem jsou nově postavené moderní bytové domy nebo víceúčelové stavby, kde je vstup tepelné energie vnitřním tepelným rozvodem do bytu nebo nebytového prostoru zajištěn pouze z jednoho místa. V tomto případě je tedy možné použít stanovená měřidla tepla podle zákona o metrologii. Za tato měřidla tepla se potom považují kompaktní měřiče tepla, nebo kombinace měřidla protečeného množství nosného média, snímače teploty a vyhodnocovací jednotky kombinovaných měřičů tepla zaznamenávající skutečnou spotřebu tepelné energie pro vytápění a na poskytování teplé vody.

Druhým případem (a to většinovým) bude situace, kdy je vstup a výstup tepelné energie vnitřním tepelným rozvodem do bytu nebo nebytového prostoru proveden více než z jednoho místa. V tomto případě se používají zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Za takové přístroje se považují podle návrhu této vyhlášky indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy (blíže specifikované v technických normách ČSN EN 834 a 835) instalované přímo na každém otopném tělese nebo indikátory instalované na odtokové trubce z otopného tělesa nebo přístroje se snímačem vnitřní teploty daného vytápěného prostoru a venkovní teploty k příslušející budově s trvalým průběhovým záznamem rozdílů teplot za časový interval, což je použití tzv. denostupňové metody.

Výše uvedené lze technicky chápat tak, že jedním vstupem a vstupem horké vody je myšlen jak vstup vnitřního tepelného rozvodu do bytu (nebo nebytového prostoru) s horkou vodou pro ohřev topného média v radiátoru, tak i vnitřní tepelný rozvod s již ochlazenou vodou tzv. „zpátečka“ – jedná se tedy o případ, kdy bytem (nebo nebytovým prostorem) neprochází tzv. „stoupačky“. Pojem „několika vstupy a výstupy“ je třeba chápat tak, že bytem naopak prochází tzv. „stoupačky“ – tedy vstup vnitřního rozvodu prochází vertikálně místností a vstupuje do místnosti u podlahy a vystupuje z místnosti u stropu a následně z tohoto procházejícího vstupního tepelného rozvodu je provedeno (v cca 1 m od země) odbočení do jednotlivých radiátorů (otopných těles) a dále prochází místností ve stejném místě také tzv. „zpátečka“ (ochlazená voda), kdy vnitřní teplený rozvod, který vede tuto ochlazenou vodu naopak vstupuje do bytu u stropu a vystupuje u podlahy. Ve standardním bytě také prochází bytem minimálně dvě stoupačky, kdy každá z těchto stoupaček (tedy část vnitřního tepelného rozvodu) „obhospodařuje“ napojení na radiátory, které jsou umístěné po celé jedné stěně bytu (tvořené jedním nebo dvěma místnostmi) vždy většinou pod okny."