Napsal jste: „A stále Vám uniká ten racionální zákonodárce, neboť ten by jistě uložil každému věřiteli pro případ změny dlužníka, aby nového informoval o zbývající výši dluhu, …“

Pane Bezouško, nemáte pravdu, jako obvykle ;-))) Jaksi Vám ušlo, že z hlediska systematického je ustanovení § 1186 vřazeno do části o bytovém vlastnictví. Týká se tedy – naprosto logicky – pouze vztahu mezi nabyvatelem jednotky a věřitelem, kterým je osoba pověřená správou domu. Ze speciální právní úpravy nelze dovozovat jaká by měla být úprava obecná.

Zákonodárce se spokojil s tím, že v § 1888 dal věřiteli jednoduchou možnost buď reagovat, nebo nereagovat na výzvu. Podle toho věřitel buď přijme nového dlužníka a dluh přejde, nebo jej nepřijme a dluh nepřejde.

Nechci spekulovat o tom proč právní úprava týkající se bytového spoluvlastnictví v § 1186 je lex specialis vůči § 1888 a proč je odlišná. Nejspíše proto, že profesor Eliáš „narval“ tuto část do NOZ na poslední chvíli (leden 2011), učinil tak nesystematicky a neprovázal ji se zbytkem NOZ. To však není důvod pro svévolné přepisování zákona v rozporu s jeho zněním.

Pokud se Vám zákonodárcem zvolené právní řešení nelíbí, obraťte se na ty, kdo připravují novelu NOZ a uplatněte u nich Váš návrh. Víc Vám nelze poradit.

lake