Pane Bezouško,
otázky, které mi kladete, jsou právně bezvýznamné. Nehodnotím, zda obsah některého ustanovení zákona je snad „nepraktický“, nebo zda jsou takové případy „výjimečné“. To bychom mohli stejným metrem hodnotit mnoho dalších ustanovení NOZ, namátkou § 1069, který pojednává o odplavení části pozemku vodním tokem k jinému břehu, případně § 1070 o vlastnictví nově vzniklého ostrova, nebo důležité ustanovení § 1014 o tom komu patří roj včel, vletí-li do cizího obsazeného úlu.

Takové hodnocení praktičnosti či výjimečnosti by ani nemělo smysl. Důležité je pouze zda existuje příslušná právní úprava, srozumitelná a určitá, která má v systému NOZ své místo, nebo zda neexistuje. Existuje-li, není zde právní vakuum, a nelze tuto úpravu nahradit zcela jiným, více či méně extenzivním výkladem.

Autor NOZ, předkladatel i zákonodárce se bezpochyby domnívali, že je vhodné výslovně upravit záležitosti spojené se změnou vlastnictví jednotky zatížené zástavním právem či jinou jistotou. Samotné zástavní právo je totiž v NOZ upraveno velice podrobně (§ 1309 až § 1394), což je celkem 86 ustanovení. Pro srovnání: celá část o bytovém spoluvlastnictví má pouze 65 ustanovení. Pak jsou ještě jednotlivé speciální případy, namátkou:

• § 1133 o zřízení zástavního práva nebo jiné obdobné jistoty, sloužící k zajištění peněžité pohledávky vzniklé při zlepšení společné věci.
• § 1208 ohledně udělování souhlasu SVJ k uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k jednotce.
• § 1227 o zřízení zástavního práva nebo obdobné jistoty v případě přídatného spoluvlastnictví.

V neposlední řadě je důležité, že § 1186 se netýká pouze dluhů ze zapsaných zástav (jak se snad někteří domnívají), nýbrž týká se i dluhů z jiných jistot váznoucích na věci. K tomu viz § 1888 odst. 2 věta první. Z toho všeho soudím, že zákonodárce počítal s využitím institutu zajištění pohledávek a bylo jeho úmyslem vyřešit otázky s tím spojené i pro oblast bytového spoluvlastnictví.
-------------------------------------------------------------

Nerozumím Vaší kategorii „zavádějící“ či „slepá ulička“. Tyto kategorie právo nezná. Napište prostě, že uvedené ustanovení se Vám nelíbí a že byste je napsal jinak. Ustanovení § 1107 o přechodu závad, váznoucích na věci, je součástí právního řádu. Nic „slepého“ na něm neshledávám. Jako lex specialis je k tomu nepochybně § 1888 odst. 2, který z množiny těchto závad upravuje pouze zapsaná zástavní práva a jiné jistoty váznoucí na věci, s důrazem na přechod dluhů takto zajištěných. A konečně je zde lex specialis § 1186, který doplňuje obsah § 1888 odst. 2 pro ten speciální případ, kdy nemovitou věcí je jednotka a věřitelem osoba, vykonávající správu domu.

Nic zavádějícího či slepého zde nenalézám.

Spíše se mi jeví zavádějící a slepé, jestliže dnes na tolika webech a v tolika knihách o NOZ kdejaký primitiv-novinář či právník hlásá stále tytéž nepravdy o automatickém přechodu všech dluhů převodce na nabyvatele. To je nejen zavádějící a slepé, ale velmi škodlivé, protože hromadným šířením těchto nesmyslů jsou uváděny v omyl miliony osob, včetně 60000 právnických osob SVJ.

Možná, že obsah NOZ není v souladu s míněním některých jeho vykladačů, ale právo zde není od toho, aby naplňovalo subjektivní názory jednotlivců …

lake