Vážený pane Bezouško, doufám, že jste připraven na další kolo. Tentokrát podrobím analýze Vaše tvrzení z druhého odstavce Vašeho příspěvku ze dne 13. srpna 2014.

Napsal jste: „Je velmi jednoduché říci: „V občanském zákoníku není výslovné pravidlo o tom, že ze zákona přecházejí dluhy související se správou domu a pozemku na nabyvatele jednotky, a proto nepřecházejí.“ Takový závěr však spočívá pouze na jazykovém výkladu, který je nedostatečný a nerespektuje obvyklé výkladové metody, které jsou běžně užívány nejen v ČR.“

Hleďme. Takže pro Vás není jazykový výklad dost dobrý. Chtěl byste něco onačejšího. Proto jste si k němu přimyslel to, co v zákoně vůbec není. Budu Vám citovat text Ústavního soudu, abychom se přesvědčili co si myslí o jazykovém výkladu.

Přečetl jste si to, pane doktore Bezouško? Jde o stanovisko pléna ÚS, jmenovitě za přítomnosti a souhlasu těchto právních špiček: JUDr. Iva Brožová, JUDr. Vojtěch Cepl, JUDr. Vladimír Čermák, JUDr. Vojen Güttler, JUDr. Pavel Holländer, JUDr. Miloš Holeček, JUDr. Vladimír Jurka, JUDr. Zdeněk Kessler, JUDr. Vladimír Klokočka, JUDr. Vladimír Paul, JUDr. Vlastimil Ševčík, JUDr. Pavel Varvařovský.

Mně samozřejmě věřit nemusíte, ale myslíte, že oni se mýlili?

Ústavní soud zde formuloval zásadu, že v textu předpisu byste se mohl začít vrtat jedině pokud doslovné (jazykové) znění je nejasné a nesrozumitelné. Jenže jak jsem dovodil, ustanovení § 1186 je (při mém ústavně konformním výkladu) jasné a srozumitelné: z dluhů přecházejí pouze ty, které jsou jištěny zapsaným zástavním právem podle § 1107 či § 1888 odst. 2. Čeho se § 1186 týká také víme, protože text zákona je v souladu s důvodovou zprávou, a tedy s předpokládaným úmyslem zákonodárce, což jsem prokázal.

Dále Ústavní soud formuloval druhý důvod, který by mohl ospravedlnit, abyste se přehraboval v NOZ a hledal co tam dnes není. Takový zásah do právního předpisu připouští ÚS „… za podmínky rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoli pochybnost“.

Takže Vám k tomu kladu tyto otázky, pane JUDr. Petře Bezouško, PhD:

• Vy jste našel v ustanovení § 1186 či jinde v NOZ nějaký jiný skrytý smysl, o jehož jednoznačnosti a výlučnosti není JAKÁKOLI pochybnost?
Pokud ano, z čeho čerpáte Vaši jistotu, když se Vám nepodařilo prokázat existenci takového skrytého smyslu, a ani tvůrce zákona, ani předkladatel, ani zákonodárce, ani 60% oslovených právníků tomuto ustanovení žádný jiný smysl nedali?

• Vy jste našel v ustanovení § 1186 či jinde v NOZ nějaký jiný účel tohoto ustanovení, o jehož jednoznačnosti a výlučnosti není JAKÁKOLI pochybnost?
Pokud ano, z čeho čerpáte Vaši jistotu, když se Vám nepodařilo prokázat existenci takového účelu, a ani tvůrce zákona, ani předkladatel, ani zákonodárce, ani 60% oslovených právníků tomuto ustanovení žádný jiný účel nepřisoudili?

Pane Bezouško, Vy se pohybujete na akademické půdě. Hrajete si se zákony a zkoušíte, zda byste NOZ napsal lépe než profesor Eliáš. To ale nestačí. Vaše hra Vás zavedla až k popírání obsahu jednoho ustanovení NOZ. Překročil jste hranici mezi právní realitou a právní fantazií.

Vy neprovádíte výklad ustanovení § 1186 NOZ. Vy si vymýšlíte nový BOZ (Bezouškův Občanský Zákoník).

Pohlédněte pravdě do očí: NOZ prostě neobsahuje to, co Vy si myslíte že tam ještě chybí. A nedostanete to do něj tím mnohomluvným výkladovým švindlováním, které nám předvádíte.

Tady nejsme na vědecké konferenci, kde je možno probírat do nekonečna divoké právní konstrukce. Tady se řeší jednoduché právo takové, jaké je, a ne takové, jaké by ho chtěli mít neukáznění právní snílci.

Mějte se pěkně.

lake