Argumentace „dobrými mravy“ je můj letitý šálek kávy. Z vlastní zkušenosti musím říct, že na straně advokátů a soudců, policii nevyjímaje, je zřejmá absolutní nelibost vůči takovému argumentu. Pro tuto skupinu občanů je běžné např. „krádež“ klasifikovat jako „přemístění“ nebo „úklid“, pokud pro to najdou oporu v zákoně nebo pokud „strana žalující“ uhne. Osvobozujících rozsudků ke zcela nemorálnímu chování a nemorálním činům jsem zaznamenala v posledních letech víc než dost. To asi každý. Vidím to tak, že pozici „dobrých mravů“ musíme uvést na piedestal norem chování my občané sami, a to tím, že tento argument budeme omílat tak dlouho, až věci samy začnou fungovat tak, jak je pro morálku, tj. správné jednání ve společnosti, žádoucí.

Pokud jde o výši záloh, v souladu s dobrými mravy je považováno stanovit – cituji: „měsíční zálohy za jednotlivé druhy služeb jako měsíční podíl z předpokládané roční ceny uplynulého roku nebo podle posledního zúčtovacího období nebo z ceny odvozené z předpokládaných cen běžného roku pokud některé služby v uplynulém období nebyly placeny nebo poskytovány.“