Často nám „sděluješ“, jak by měl zákon o vlastnictví bytů znít a jak by měl být soudy vykládán (aplikován).

Některé tvoje úvahy jsou správné, plně se s nimi ztotožňuji.

Nicméně je podstatné to, jak na věc budou nahlížet soudy. Soudy jsou tou instancí, která určuje, jak bude společnost uspořádána. Toto plyne i z níže citovaného nálezu ÚS ČR (asi tušíš, co znamená nález, nález má právní sílu zákona).

Jinými slovy, pokud jsi schopen odkázat na judikaturu NS/ÚS ČR, spor jsi fakticky předem vyhrál, ledaže bude protistrana tak schopná, že argumentačně vyvolá „rozhodnutí rozšířeného senátu“, což se děje opravdu poskrovnu.

Citace z nálezu Ústavního soudu České republiky, sp. zn. II.ÚS 3898/11 ze dne 12. 6. 2012:

„V dané věci považuje Ústavní soud za podstatný aspekt právní jistoty a konzistentnosti v aplikaci právního řádu, neboť představuje jeden z komponentů základního práva na spravedlivý proces, jehož ústavněprávní ukotvení je požadavkem zachování právního státu. Předpokladem právní jistoty je „seznatelnost právní normy, resp. seznatelnost právního stavu a předvídatelnost právního rozhodnutí“, přičemž její těžiště lze spatřovat právě ve vztahu normotvorby a aplikace práva. … Jestliže obecný soud bez legitimních důvodů rozhoduje odlišně od ustálené judikatury, ohrožuje tím jistotu občana, že bude předvídatelným rozhodnutím soudu jako nejdůležitějšího ochranného instrumentu zachováno jeho právo.“