V průběhu otopného období (topné sezóny) musí být v bytě v době od 6 do 22 h dosahována tzv. výpočtová teplota vnitřního vzduchu stanovená projektem budovy, což v případě obytných prostor činí obvykle 20°C. V noci může být teplota vytápění nižší, avšak vždy musí být zajištěna tzv. tepelná stabilita objektu. V nočních hodinách tedy lze tolerovat pokles teploty odhadem na 16 až 18° C. Výpočet teploty, při které je ještě zajištěna tepelná stabilita objektu, však musí v konkrétním objektu či místnosti provést odborník dle pravidel obsažených v normách ČSN. Pro vytápění v době od 6 do 22 h platí, že v místnostech s jednou a více venkovními stěnami je nutné dosáhnout teploty o 1 až 2° C vyšší.

Vyhláška dále stanoví i tzv. nepřekročitelné limity průměrných teplot vnitřního vzduchu, které se vztahují pouze na vytápění bytů v době od 6 do 22 h. Dle našeho výkladu ustanovení § 3 odst. 2 vyhlášky č. 194/2007 Sb. tedy přes den nesmí být místnosti vytápěny na teplotu vyšší, než teploty dle předchozího odstavce zvýšené o 2° C. Takovou teplotu si lze tedy zjednodušeně představit jako maximální teplotu vytápění, v denních hodinách tedy nelze byty vytápět např. na 26° C.

S účinností od 1. 1. 2013 byl zřejmě legislativní chybou bez bližšího zdůvodnění zákonodárce bohužel zrušen § 6a odst. 11 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, který jasně stanovoval, že dodržovat shora uvedená pravidla pro vytápění je povinen vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek (SVJ). Dle našeho názoru lze však ze struktury vyhlášky č. 194/2007 Sb. dovodit, že tato povinnost stíhá vlastníka budovy či SVJ i nadále, ačkoliv tato povinnost není v zákoně o hospodaření energií výslovně uvedena. Novela však může mít zásadní dopad na možnost uložit za nedodržování pravidel pro vytápění sankci, když nedodržování teplot vytápění nyní nelze s naprostou určitostí považovat za jasné porušení zákona o hospodaření energií.

Kontrola a ukládání sankcí v oblasti úpravy zákona o hospodaření energií spadá do kompetencí Státní energetické inspekce (stránky SEI dostupné z: www.cr-sei.cz). Jelikož vyhláška č. 194/2007 Sb. je prováděcím předpisem ve vztahu k zákonu o hospodaření energií, lze se při nedodržování pravidel pro vytápění obrátit právě na Státní energetickou inspekci, která je oprávněna dodržování vyhlášky kontrolovat, a která může jako odborný orgán poskytnout spotřebiteli užitečné rady a doporučení, jak problémy s teplotou vytápění vyřešit. V praxi samozřejmě doporučujeme snažit se nejprve o dosažení dohody ohledně vytápění s vlastníkem budovy či SVJ.

Druhým častým problémem spojeným s vytápěním v bytech je nedostatečné vytápění bytů ze strany sousedů, kteří se v bytě buď nezdržují nebo se snaží ušetřit na nákladech za energie. V tomto případě nelze postupovat proti takovému „šetřílkovi“ prostřednictvím vyhlášky č. 194/2007 Sb., lze však v případě nájemních bytů argumentovat § 690 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dle kterého jsou nájemci povinni při výkonu svých práv dbát na to, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním uživatelům domu nerušený výkon jejich práv. Obecně lze doporučit, aby pronajímatelé upravili problematiku vytápění v nájemní smlouvě. Není vyloučeno, že na straně „šetřílků“ vzniká bezdůvodné obohacení, které je nutno vydat osobě řádně vytápějící byt, nicméně je velmi obtížné prokázat výši tohoto obohacení a také to, že k obohacení skutečně došlo. Pokud by byl byt v důsledku nedotápění sousedního bytu poškozen např. plísní, lze se obrátit na soud s požadavkem náhrady škody, kde opět vyvstávají problémy s dokazováním, kým byla škoda způsobena, v jaké výši a zda plíseň nevznikla např. z důvodu nedostatečného větrání.

Jistějším postupem je domáhat se alespoň spravedlivějšího rozúčtování nákladů na vytápění mezi vlastníky a nájemci bytů v domě důsledně dle vyhlášky č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele.

Z tohoto článku je zřejmé, že pravidla pro vytápění bytů jsou sice stanovena vyhláškou, v praxi je však z uvedených důvodů problematické vynucovat povinnosti dle této vyhlášky, příp. dalších předpisů. Nedostatečný právní rámec je proto mnohdy možné překlenout pouze pokusem o dohodu s vlastníkem budovy či s okolními vlastníky a nájemci bytů.

Mgr. Ladislav Robotka Odborný právní poradce Sdružení obrany spotřebitelů – Asociace