Na rozhodnutí ÚS odkázal sám NSS ČR v rozsudku 4 As 44/2012.

V rozhodnutí ÚS je jasně uvedeno, kde začíná a končí pravomoc původního vlastníka budovy v určení společných částí domu.

Dle zák. č. 72/1994 Sb. byl prostor pro původního vlastníka budovy naprosto minimální. Dle tohoto zákona je společnou částí pouze to, co slouží společnému užívání. Pokud něco stavebně-technicky z povahy věci nemůže sloužit společnému užívání, nemůže to být nikdy společnou částí domu. Již ze samotné definice společných částí domu dle zák. č. 72/1994 Sb. je naprosto zřejmé, že prohlášení bude vždy jen příkladmý výčet toho, co je společnou částí domu. V prohlášení tak většinou bude chybět, že společnou částí domu je i klika u vchodových dveří do domu a samozavírač těchto dveří (BRANO).

Původní vlastník budovy nemohl dle zák. č. 72/1994 Sb. určit, že hromosvod je součástí bytu a vnitřní dveře v bytě jsou společnou částí domu.

Oproti tomu dle NOZ může být vše společnou částí domu. Od 1.1.2014 bude mít prohlášení vlastníka daleko větší význam než prohlášení podle zák. č. 72/1994 Sb. Vlastník budovy může od 1.1.2014 určit, že vnitřní dveře v bytech jsou společnou částí domu a že slouží vlastníku jen k užívání.