Rozhodnutí senátu Ústavního soudu (II. ÚS 2973/09) není plnohodnotný nález. Oni o věci vůbec nerozhodli. Odmítli poskytnout dovolateli spravedlnost a o věci samé odmítli rozhodnout pro „zjevnou neopodstatněnost“.

Takže – technicky vzato – není to nález, který by byl pro nižší soudy závazný.

Poslyšte – to je peklo, bojovat takto s justicí vlastního demokratického státu. Kdyby to bylo za socíku do roku 1989, pod vedením jediné strany – v té době se jaksi vědělo, že útlak, ignorování lidských práv a ohýbání práva podle toho „jak se car vyspal“ je běžné. Ale dnes??? Co to máme dnes za justici? Jaké to máme publikující právníky, že se žádný neozval proti tomuto políčku vlepenému do tváře základních občanských práv a svobod?

Vyvlastňuje se s požehnáním soudu – a všude ticho, kde nic tu nic.

Ale proč se vlastně divím… Dnes v NOZ zjevně chybí ústavou požadované přechodové ustanovení k SVJ(2000), a všichni renomovaní právníci jako osli kývou hlavami a tvrdí, že se vlastně nic neděje a že se to nějak „spláchne“ pouhým protiústavním výkladem.

Bylo by to směšné, kdyby to nebyla taková tragedie právních jistot a kompletní selhání právníků v tomto státě – od špiček jako je Eliáš, Melzer, Bezouška, až po ty začínající, jako je Vochvesta a Mirovská. Všichni, všichni jsou jako tupohlaví osli: nevidí právo, neslyší právo, neznají právo. Pro to, co kdesi bez důkazu prohlásil profesor Eliáš a stará Blažková, jsou schopni zapřít Ústavu a vůbec jim nevadí, že k tomuto neslýchanému kroku nemají žádný právní důvod.

Je to právní žumpa.

lake