Jistě, pane Jarku, v normálním světě poctivých lidí je to tak jak píšete. Víme, co jsou „náklady na správu domu“. Splácení úvěru kýmkoliv takovým nákladem není. Je dobře známo Finančním úřadům i všem, kdo vedou účetnictví, že z přijaté půjčky či úvěru neplatí příjemce daň z příjmu. Proto ani vracení (splácení) půjčky či úvěru není daňově uznatelným nákladem/výdajem. Pouhé splácení úvěru bance je jen vyrovnáním existujícího závazku. To není a nemůže být účtováno jako náklad na správu domu; jedině jako náklad na službu.

SVJ dohodlo se skupinou osob úhradu ve splátkách. Při tom neexistuje žádný zákonný důvod k tomu, aby povinnost splácet přešla automaticky na jinou osobu, odlišnou od dlužníka:

• Označit existující závazky ke splácení za budoucí náklad na správu (a vybírat k tomu údajné „zálohy“) je podvod a nemravnost.
• Může jít i o daňový únik, pokud si tyto „zálohy“ (ve skutečnosti úhrady za jiného) dává vlastník bytu do nákladů při pronájmu bytu. To bude zajímat Finanční úřad a lze čekat dodatečné doměření daně s pokutou.
• Problémy bude mít i ten, kdo pobírá sociální dávku „příspěvek na bydlení“. Musel totiž doložit své výdaje na bydlení, kam patří i hrazená záloha na správu domu. Jakmile se zjistí, že jako výdaj na bydlení vykázal úhrady cizího dluhu, má problém; a může se stát, že obdržené sociální dávky bude vracet.

Zjevný podvod v oné diskusi svorně obhajovali: zkušená účetní (která se nevyzná v právu), i advokát (který se zase nevyzná v účetnictví), i minusovači příspěvků (kteří se nevyznají ani v právu, ani v účetnictví).

On ten problém vůbec nespočívá v tom, zda jistý pan lake správně používá pojmy z účetnictví. Myslím, že ten kdo v účetnictví tyto machinace provádí, dobře ví co činí. A pokud neví, vyzná se tedy v účetnictví ještě méně nežli já, i když v definicích jednotlivých pojmů má úplně jasno.

lake