Pane Filippe:
krátce řečeno: Váš názor je protiprávní. Přechod dluhu nastává výhradně na základě písemné smlouvy, s níž vyjadřuje souhlas věřitel (SVJ). Nefantazírujte o jakémsi „přechodu dluhu“ který nenastává. Prodávající není povinen seznámit kupujícího s dluhy, které má vůči SVJ. O jakémsi „zatajení“ nemůže být ani řeči.

Pokud ve Vašem domě byly dobrovolně uzavírány smlouvy o přechodu dluhu a SVJ s tím vyjádřilo svůj souhlas a nabyvatel platí, pak nevím, o čem píšete. Celá tato diskuse je o něčem jiném a vašeho SVJ se přece zatím nijak netýká.

Ovšem pouze do okamžiku, kdy nabyvatel jednotky žádný cizí dluh dobrovolně nepřevezme.

• Jste na to připraven?
• Jste schopen prokázat bývalému vlastníkovi jednotky výši zústatku jeho dluhu?
• Musíte být přece připraven na něm případně vymáhat soudně, přestane-li hradit splátky.
• Máte s dlužníkem uzavřenu písemnou smlouvu s uznáním dluhu? Nic Vám nebránilo ji uzavřít.
• Máte s dlužníkem uzavřen splátkový kalendář? Nic Vám nebránilo jej uzavřít.
• Byly tyto splátky v předpisech záloh skutečně označeny jako splátky dluhu vůči SVJ? Neskryl jste je pod název „zálohy na správu“ nebo „fond oprav“, viďte? Co říkáte?

Je velmi naivní spoléhat se, že jiní cizí lidé se snad v budoucnu zachovají tak, jak Vy byste si přál a jak Vy si myslíte.

Napsal jste: „Žijeme naštěstí v občanské společnosti kde se lidé snaží domluvit a ne se okrást.“
Ale já jsem v úvodním příspěvku popsal ten případ, kdy se nabyvatele automobilu nebo bytové jednotky snaží někdo (předseda SVJ) velmi průhledně napálit, podvést a okrást. Pokud nevíte, o čem je úvodní příspěvek a celá tato diskuse, nepřispívejte do ní. Je to zbytečné.

lake