To je stejně divná myšlenková konstrukce. Původní vlastník si objedná práce na domě, novému vlastníku zatají svůj dluh ale já jsem ten kdo podvádí hejla. Podepíšou mezi sebou smlouvu, kterou neovlivním a nevím co v ní je, ale nový vlastník se mi bude smát ať si běžím za původním. Smlouvu přeci mezi sebou uzavírají svobodně svéprávné osoby. Myslím že zatajení dluhu je problém mezi nimi a ne mezi SVJ a novým vlastníkem. Jak mohu podvádět nabyvatele bytu když neovlivňuji jeho jednání. Jiné by bylo kdyby se mě budoucí vlastník zeptal na dluhy a já mu je zatajil. Jinak, nejsem uražen, jen si představuji tu situaci v praxi. Samozřejmě, dluh je objednavatele a bude se vymáhat na něm. Zatím se to ale nemuselo řešit. Realita bývá taková: Původní vlastník informuje budoucího nového vlastníka o splátkách a dluzích. Ve smlouvě je napsáno že nový vlastník přejímá i závazky spojené s nabytím bytu. Nový vlastník (protože je o všech finančních nákladech informován a byt zakoupil při plném vědomí a svědomí) plynule pokračuje v placení závazků. Až bude byt prodávat, bude se toto opakovat a opakovat. Tato realita při prodeji je obvyklá a není k ní potřeba soudu ani SVJ. V této realitě nevidím žádné podvádění, lenost kupující není hejl. Pokud jsou výjimky a nedorozumění, tak nastupuje soud a vymáhání atd… Žijeme naštěstí v občanské společnosti kde se lidé snaží domluvit a ne se okrást.