Existuje judikatura NS ČR, v které je jednoznačně uvedeno, že pokud nájemce bytu nemá prostředky na uhrazení nájemného, ani nehradí služby (teplo, voda, …), a jedná se o rodinu (s dítětem), a nemají „kam jít“, nelze je z takového bytu vystěhovat.

Pokud toto „právo“ vzniká výkladem zákona nájemci bytu, bezpochyby vznikne i vlastníku jednotky, který přestane cokoliv platit – a nachází se v obdobné situaci jako nájemce.

K tomu srovnej judikaturu související s „legitimním očekáváním“.