Pane martl,
místnost v domě samozřejmě může být předmětem právních vztahů. Viz například zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostor č. 116/1990 Sb..

Místnost může její vlastník např. pronajmout, nebo přenechat do bezúplatného užívání jiné osobě.

Není pravda, co jste napsal: že „… je jen příslušenstvím bytu, patrně může být jeho věcným příslušenstvím, tedy být ve vlastnictví vlastníka bytu.“.
Není tomu tak. V budově samozřejmě mohou být (a zpravidla bývají) také společné místnosti domu, které nejsou příslušenstvím žádného konkrétního bytu. Může se jednat jak o tzv. společné příslušenství bytů (sušárna, kočárkárna, prádelna atd.), tak o jiné místnosti domu (sklady, sklepy, komory v mezipatrech at­d.).

Místnost může být předmětem právních vztahů proto, že je definována dostatečně určitě. Jak víte, místnost má pevné stěny, strop a podlahu a technicky umožňuje ji otevřít a uzavřít. Nájemce (nebo oprávněná osoba z jiného právního titulu) si může místnost uzamknout, zakázat do ní přístup jiným osobám a může uvnitř přechovávat své zlaté poklady, například.

lake