Přidávám ještě argument racionálního zákonodárce. Viz např. nález Ústavního soudu Pl. US 41/02.

Existuje rozšířené tvrzení (které zde kritizuji), že údajně SVJ má nějaké povinnosti i v případě, kdy jiná osoba (vlastník jednotky v domě) prodává svou jednotku. Tento závěr je zjevně nesmyslný, jak prokážu.

Při prodeji či pronájmu jednotlivé jednotky neexistuje legální možnost, aby se SVJ o této skutečnosti vůbec dozvědělo. Vlastník jednotky nemá totiž uloženu zákonnou povinnost informovat SVJ předem o svých plánech na budoucí prodej či pronájem. Při tom zpravidla inzeruje a nabízí jednotku celé měsíce před tím, než skutečně dochází k uzavření smlouvy. Pokud bychom snad povinnosti SVJ obsažené v § 7a odst. 2 zákona vztáhli i na tento případ, pak při pouhém pokusu o inzerování pronájmu či prodeje kterýmkoliv z vlastníků jednotek v domě by SVJ mělo uloženu tuto nesplnitelnou povinnost:

• „Vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek jsou povinni (…) zajistit uvedení ukazatelů energetické náročnosti uvedených v průkazu v informačních a reklamních materiálech při 1. prodeji budovy nebo ucelené části budovy, 2. pronájmu budovy nebo ucelené části budovy.“.

Ponechám nyní stranou, že zákon se zde ani slovem nezmiňuje o prodeji či pronájmu jednotky. (K tomu viz příspěvek PENB, lži a peníze 7.) Pojďme se zamyslet nad údajnou povinností SVJ.

Jak by asi SVJ mělo tuto povinnost zajistit? Dovedete si to přestavit? Jak se SVJ má dozvědět kde všude vlastník jednotky hodlá inzerovat? Do kterých poštovních schránek vhazuje nabídky, na které sloupy lepí své inzeráty, ve kterých realitních novinách inzeruje? Jak by mohlo SVJ přinutit vlastníka jednotky k tomu, aby si nechal vnutit texty inzerátů s povinným obsahem? Jak by mohlo SVJ (jako Velký Bratr) donutit vlastníka jednotky, aby předkládal SVJ všechny tyto texty ke kontrole, k cenzuře a k doplnění povinných informací?

Racionální zákonodárce by při tvorbě zákona jistě neuložil společenství povinnost nesplnitelnou, ani takovou, kterou by SVJ přebíralo povinnosti jiné osoby, ani takovou, kterou by SVJ bylo nuceno zasahovat do soukromoprávní sféry jiných osob bez právního důvodu.

V právním státě je pochopitelně vyloučeno vázat povinnosti na skutečnost, o níž není jisto zda nastane, kdy nastane a o níž nemá povinná osoba žádnou možnost se dozvědět. Takový postup zákonodárce by byl nejen neracionální, ale i protiústavní.

Kdyby racionální zákonodárce skutečně měl v úmyslu uložit SVJ nějakou povinnost při prodeji CIZÍ jednotky, postaral by se, aby zároveň také uložil povinnost vlastníkovi této jednotky informovat SVJ o svých záměrech ohledně prodeje či pronájmu, a to v dostatečném předstihu. 

Zákonodárce však nic takového neučinil a naznačenou právní úpravu nepřijal. Protože jde o racionálního zákonodárce, pak platí, že jeho cílem nebylo přijetí protiústavní právní úpravy, ani uložení nesplnitelné právní povinnosti.

Z uvedeného plyne, že neexistuje žádná povinnost SVJ ohledně případu, kdy vlastník jednotky prodává či pronajímá svou jednotku. Výklady, které bez důvodu tvrdí opak, jdou zcela mimo rámec zákona a navíc předpokládají existenci neracionálního zákonodárce.

lake