Paní PeDuPles, nevím, zda to v diskusi zapadlo, ale hned ve třetím řádku úvodního příspěvku jsem jednoznačně vymezil, že píšu o „… případech, kdy dluh je hrazen ve splátkách podle splátkového kalendáře.“.

I v citovaném rozsudku šlo o ten případ, kdy vznikla povinnost hradit náklady na dům (příspěvek), a to nikoliv zálohově, nýbrž příspěvkově (v tomto případě ve splátkách). Proto také soud dovodil, že je to bývalý vlastník, kdo je povinen dále splácet, i když převedl jednotku na svou dceru ve snaze splátkám se vyhnout.

I oba příklady (na které jsou na konci úvodního článku uvedeny odkazy) se zabývají právě takovými situacemi: Kdosi měl platit, neplatí – napsalo se to tedy na nabyvatele jednotky, jakoby šlo o zálohu. Existující splátky dluhu ovšem nelze dodatečně označit za zálohové platby a ty předepsat jiné osobě podle § 15 odst. 2 ZoVB.

Vám zřejmě leží na srdci v první řadě financování pomocí záloh na správu, nikoliv případ s dluhem hrazeným ve splátkách.

Uzavírám, že tyto dva režimy jsou navzájem nekompatibilní. Hrazení splátek dluhu je zásadně odlišné od skládání záloh. SVJ je povinno účtovat o pohledávce za vlastníkem jednotky, jakmile vznikla. Pozdější prodej jednotky na tom nic nezmění. Pak ovšem nemůže nastat případ, aby se dlužná částka ocitla najednou nějakým kouzlem v rozpisu záloh jiné osoby.

lake