Pane Viktore, nepochopil jste možná, že za byt v zatepleném domě s opravenou střechou a novými okny získává vlastník jednotky výhodu a vyšší peněžní hodnotu při prodeji.

Pak jste možná nepochopil, k čemu mají sloužit dlouhodobé zálohy: právě k tomu, aby si vlastníci postupně našetřili na nutné opravy a údržbu. Uvažte zda toto je mravné:

• Pan A dvacet let vybydluje dům,
• platí při tom nízké zálohy, nepostačující k reprodukci majetku,
• pak si nechá z cizího úvěru zvelebit svůj majetek,
• byt v opraveném domě dobře prodá a inkasuje rozdíl v tržních cenách pro sebe,
• a vzápětí přestane svůj dluh splácet – ať se stará ten hejl, kterému pan A prodal draho svůj byt.

To je nejen nemravné, ale protizákonné jednání. Dluhy se mají platit. Podvádět se nemá, je to trestné.

Slušný prodávající by řekl na rovinu: mám hradit 800 Kč měsíčně na 20 let jako splátky SVJ, takže v kupní smlouvě to převezmete a já Vám dám příslušnou slevu.

Ve reálném životě to ovšem bude spíše tak, že prodávající se o svém dluhu kupujícímu nezmíní, inkasuje peníze, zmizí z domu a přestane splácet co je dlužen. Vůči bance by si to nedovolil. Je-li ale věřitelem SVJ, je velká šance, že neschopný výbor se nebude vůbec namáhat s výběrem dluhu.

Zdá se, že někteří členové výboru si ani nestačili všimnout, že nějaký dluh již panu A vznikl ze zákona a že by již pár měsíců či let měl být veden v účetnictví SVJ jako pohledávka za panem A. Viz příspěvky paní PeDuPles.

Řešívá se to tak, jak jsem popsal – protizákonně. Výbor či správce se snaží podfouknout nabyvatele jednotky. Cizí splátky se dovedně ukrývají v zálohách na správu pod podivnými názvy: „fond oprav Wustenrot“ nebo „fond doplňkové tvorby“ nebo „revitalizace“ nebo (jako u paní PeDuPles) „záloha na úvěr“.

Počítá se s tím, že většina nových vlastníků jednotek se ve věci neorientuje a na podfuk nepřijde.

lake