To, co napsala Emilie K. zní rozumně, ale skutečnost je jiná. Některá města (obce) vybírají místní poplatek za odpad podle zákona o místních poplatcích, tedy pouze od osob, které mají v obci trvalé bydliště. Výše poplatku je stanovena na osobu.

Z namátkou vybrané vyhlášky vyjímám:

„Poplatníky místního poplatku jsou všechny fyzické osoby s trvalým pobytem v obci bez ohledu na svůj věk nebo finanční soběstačnost. Pokud rodiče, kteří mají obecnou vyživovací povinností vůči svým dětem, poplatek neuhradí, dojde k jeho vyměření poplatníkovi – dítěti. Správce poplatku v případě, že dítě nemá např. uzavřeno stavební spoření či nemá vlastní majetek, vyčká zletilosti poplatníků a následně nedoplatek vymůže. Pokud děti takto vzniklý místní poplatek zaplatí (dojde k jeho vymožení), mohou následně žádat náhradu na svých rodičích, a to s ohledem na vyživovací povinnost rodičů podle zákona o rodině.“

Jiná města (např. hl. m. Praha) vybírají poplatek za komunální odpad dle zákona o odpadech (§17a odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb). V tomto případě je plátcem majitel domu (nebo SVJ, pokud vzniklo). Poplatníkem je každá fyzická osoba (i když nemá v domě trvalé bydliště), jejíž nepodnikatelskou činností komunální odpad vzniká. Je věcí plátce, aby vybral poplatek od poplatníků. Výše poplatku není pevně stanovena na osobu, ale odvozuje se od počtu, objemu a frekvence svozu nádob na směsný odpad (nikoliv tříděný!) pro každý bytový dům. Výhodou je, že kdo třídí, má nižší poplatky. Nevýhodou pak to, že někteří majitelé rod. domů nosí svůj směsný odpad do cizích kontejnerů nebo odkládají do košů na zastávkách MHD.

V žádném z obou popsaných případů se žádná smlouva o odvozu komunálního odpadu s nikým neuzavírá. Původci komunálního odpadu jsou obce. Povinnosti osob, jejichž činností komunální odpad vzniká, jsou dány zákony a místními vyhláškami, které je třeba prostudovat.