Panu NeznáIkovi údajně nedává žádný smysl můj odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 3904/2010. Inu, buď tedy rozsudek nečetl, nebo neporozuměl obsahu. Cituji tedy přímo z textu rozsudku část, kterou si měl přečíst, ale nepřečetl:

"... je třeba zdůraznit, že soudy jsou předně povinny respektovat zákon (srov. čl. 95 odst. 1 Ústavy) a, ač znění zákona mohou svým výkladem do jisté míry doplňovat, jejich postup musí být vždy v mezích příslušných zákonných ustanovení. K analogii se soudy mohou uchýlit pouze v již existujících občanskoprávních vztazích (srov. znění § 853 obč. zák.), avšak nemohou s její pomocí konstruovat zcela nové právní vztahy.
Analogii lze přitom uplatnit především v rovině v hmotného práva, v právu procesním je analogie považována za v zásadě nežádoucí (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 5. 1994, sp. zn. III. ÚS 65/93, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 27/1993, svazek 1).
Řeší-li tedy soudy otázku procesního nástupnictví, nemohou svým postupem konstruovat jiné podmínky jeho vzniku, než jaké jsou vymezeny v příslušných zákonných ustanoveních. "

lake