Pane Patočko, napsal jste: "Tedy z mého pohledu nelze říci, že co je nad 140%, je teplo k jinému účelu."

Je úplně bezvýznamné jak je to z Vašeho pohledu. Důležitý je pouze pohled zákonodárce a znění vyhlášky č. 372/2001 Sb. To stanoví výslovně:
"Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období."

Z uvedeného plyne celkem jasně, že náklad nad 140% již není nákladem na vytápění podle vyhlášky a nesmí být takto rozúčtován. Vyhláška ukládá rozúčtovateli aby provedl úpravu výpočtové metody. Já k tomu pouze dodávám, že tato metoda spočívá v oddělení nákladů nad 140% od nákladů na vytápění v souladu s § 3 vyhlášky.

Jak vidíte, vyhláška obsahuje srozumitelný návod ke správnému postupu. Co jsem popsal je zcela v souladu se zněním vyhlášky.

Možná nerozumíte tomu, že plýtvání teplem nad 140% není nutno nikomu dokazovat. Skutečnost, že náklad bytu tuto hodnotu překračuje se prokáže z náměrů indikátorů a z následného výpočtu nákladů. Že se nejsená o náklad k (řádnému) vytápění je jasné každému, kdo něco ví o vytápění budov a projektování topných soustav.

Jestliže někdo překračuje průměr domu na 140%, pak plýtvá teplem. Ke shodnému závěru by došel každý soud, protože přihlédne ke znění vyhlášky. K tomu si může vyslechnout svědectví znalce-projektanta v oboru vytápění, a to bude podložené technickým výpočtem.

A co vlastně může k podložení svého názoru nabídnout druhá strana? Jak budou vést své důkazy ti, kdo tvrdí, že plýtvačům je třeba jejich plýtvání vždy dotovat? Co předloží soudu? Jak tento absurdní nesmysl odůvodní? Zkuste to - nepodaří se Vám to.

lake