Milý paffko,

omlovám se za to familiární oslovení, ale při čtení vašeho příspěvku jsem nabyla dojmu, že jsem jej psala já. ;-) Snad ne, Alzheimer je „sviňa“.

Jediné, na co jsem přišla, že je jakž takž úlevné pro lidi našeho typu, je psát. Přestat vyjednávat slovně a začít písemně. A na písemnosti si nechat potvrzovat převzetí, a když to nelze (výboři odmítají potvrdit převzetí) posílat doporučeně s dodejkou. Tento způsob komunikace má více výhod. Tento typ „výborů“ (myšleno „lidí ve výborech“) má obvykle problém s písemnou komunikací a vám se časem nastřádá dostečně rozsáhlý dokumentační materiál, se kterým můžete k přestupkové komisi nebo k soudu. Možná vznikne časem i nějaká platforma pro lidi, kteří nechtějí žít v podmínkách ghet, pokračujících v budování rozvinutého socialismu, ale na brzký zlom to nevypadá, když těch, co se angažují pro změnu, je pořád menšina. Musí nás být víc.

Přeji v nelehkém boji hodně sil a štěstí.