Objevil se zde ničím nepodložený názor, že údajně zálohu nelze vracet. Je to samozřejmě jen další nesmysl v řadě jiných nesmyslů stejného autora.

Jde o záležitost jednoduchého práva, která je řešena v Občanském zákoníku jednoznačně a nečiní v soudní praxi žádné obtíže. Namátkou uvádím tři z mnoha judikátů ohledně záloh.

• Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 29 Cdo 738/2007:
  „Samozřejmým předpokladem poskytnutí jakékoli zálohy na budoucí plnění jejímu příjemci je, že následně dojde k jejímu zúčtování a že tam, kde výše poskytnuté zálohy nebo záloh převýší částku, na kterou příjemci zálohy vznikl nárok podle (jím) poskytnutého plnění, příjemce přeplatek na záloze vrátí.“
   
  
• Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 890/2002 o zálohách praví:
  „Povinnost k vrácení zálohy pro případ odpadnutí důvodu jejího poskytnutí může vyplývat buď z dohody účastníků, nebo z titulu bezdůvodného obohacení. (…)
  Podle ustanovení § 451 odst. 1 ObčZ musí ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, takové obohacení vydat. Podle ustanovení § 451 odst. 2 ObčZ je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.“
   
  
• Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 4604/2007, ze dne 13. 1. 2009 judikoval:
  „Zálohou je v občanskoprávních vztazích míněna část platby poskytnutá předem, zpravidla před vznikem práva na zaplacení konečné platby smlouvou sjednané (ceny kupní, ceny díla, provize atd.), případně platba uhrazená ještě před uzavřením určité smlouvy (viz § 498 obč. zák.). Právním důvodem k poskytnutí zálohy je závazek k úhradě určité (konečné) sumy vyplývající z konkrétního smluvního ujednání. Principielně platí, že odpadne-li (nenastane-li) právní důvod, na jehož základě byla záloha jako částečné plnění poskytnuta, je třeba ji vrátit, není-li ve smlouvě dohodnuto jinak (…).“

lake