Tr. č. vydírání či tr. č. útisku
Lake: „Nutit vlastníka jednotky k hrazení nepřiměřených a nezdůvodněných nevratných plateb může být podle okolností označeno za protiprávní jednání, spojené s trestným činem vydírání či trestným činem útisku.“
Pane Laku,
to, že shora popsané jednání (vyskytující se zcela běžně, podle toho, co se zde píše) může být trestným činem, je prosím Vaše pouhá nedoložená domněnka, a nebo snad již je nějaké trestní řízení, které by ji dokládalo? Pokud se jedná o doložené tvrzení, prosím o podrobnosti o tomto trestním řízení. Děkuji.
Nevím, zda to Lake někde napsal
V trestním zákoníku je popsán § 175 Vydírání a § 177 Útisk, to ale asi není tento případ. Trestný čin je posuzován od jisté míry způsobené škody a možná se musí jednat i o dlouhodobější jednání.
Policie nebo státní zastupitelství by po podání trestního oznámení TZ zřejmě konstatoval, že dle Nejvyššího soudu v rámci rozhodnutí sp.zn. 8 Tdo 39712006 ze dne 27 .4. 2006, „z uznávaného principu právního státu, jímž je chápána trestní represe jako prostředku ultima ratio, vyplývá, že ochrana závazkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů naplňuje znaky konkrétní skutkové podstaty trestného činu a svou intenzitou dosahuje předpokládaného stupně společenské nebezpečnosti, je namístě uplatňovat trestní odpovědnost“.
Možná jde o přestupek, který řeší jiný právní předpis.
O přestupek se nemůže jednat. Trestný čin útisku nemá stanovenu žádnou minimální hranici způsobené škody. Jde o trestný čin, i kdyby žádná škoda nevznikla. Dokonce nemusí ani dojít k žádnému vynucenému jednání utiskované osoby. Přečtěte si raději zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník.
K tomu cituji z rozsudku:
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 804/2003 „K dokonání trestného činu útisku přitom postačí, když pachatel vykoná jednání, jehož obsahem je nucení jiného na základě zneužívání jeho tísně nebo závislosti. Není přitom třeba, aby osoba, na níž pachatel takto působí, vykonala, opominula nebo strpěla to, k čemu je nucena.“ |
Typickým trestným činem útisku je neoprávněná pohrůžka vymáhání neexistujícího dluhu buď soudně, nebo s pomocí exekutora. Je k tomu judikatura. Namátkou opět cituji:
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 11 Tdo 804/2003 „Z logiky věci vyplývá, že o trestný čin útisku nemůže jít v případě, že se někdo domáhá dovolenými prostředky, aby jiný konal, opominul nebo trpěl to, k čemu je povinován. Předpokladem toho, aby šlo o tento trestný čin, je tedy neoprávněné jednání. Není proto trestným činem útisku, jestliže například věřitel nutí dlužníka k zaplacení pohledávky na základě vykonatelného rozhodnutí hrozbou, že jinak navrhne exekuci. Takový krok je totiž oprávněn učinit a jde o jeden ze zákonných prostředků dosažení jinak legitimního cíle, vyrovnání určité pohledávky. Oprávněné by však nebylo jednání, v jehož rámci by pachatel použil buď sice jinak dovoleného prostředku, ale k jinému účelu, než k jakému byl určen a než k jakému jej bylo dovoleno použít, anebo kdyby k dosažení obecně dovoleného cíle použil nedovoleného prostředku (například by si úhradu, na niž měl nárok, vynucoval násilím nebo zneužívaje tísně povinné osoby).“ |
Podotýkám, že postavení vlastníka jednotky se vždy vyznačuje závislostí, neboť má uloženy zákonné povinnosti vůči právnické osobě SVJ. Podle § 9a odst. 3 ZoVB platí, že „Společenství je oprávněno vlastním jménem vymáhat plnění povinností uložených vlastníkům jednotek k tomu příslušným orgánem společenství podle tohoto zákona“. Jestliže SVJ tohoto zákonného prostředku zneužije (např. hrozí vlastníkovi soudním vymáháním) bez skutečného důvodu, pak jde o trestný čin útisku.
Výši trestu odnětí svobody pro členy výboru si najdete v Trestním zákoníku.
lake
Poslední komentáře