Komentář k novele vyhlášky č. 372/2001 Sb.
Dne 31.7.2013 schválil ministr MMR návrh novely vyhlášky č. 372/2001 Sb. Podle platných pravidel byl návrh postoupen k projednání pracovním komisím Legislativní rady vlády. Vzhledem k tomu, že novela dosud nebyla zveřejněna ve Sbírce zákonů, tento proces nebyl asi ještě ukončen.
Vyhláška i její novela se týká těch ústředně vytápěných domů, které pro účely rozdělování nákladů na vytápění používají poměrové indikátory. V zásadě reflektuje zkušenosti a potřeby domů, které používají indikátory přimontované k prostředním článkům radiátorů.
Návrh novely nabyde účinnosti dnem 1. ledna 2014. Podle platné vyhlášky se tedy budou rozdělovat topné náklady naposled za zúčtovací období 2013. Z tohoto hlediska by bylo prospěšné, aby se diskuse na portále SVJ zaměřila na budoucí problémy s aplikací novely. Novinek není příliš mnoho a velmi důležité jsou prakticky jen změny následujících dvou ustanovení.
Základní a spotřební složka
Náklady na tepelnou energii v zúčtovací jednotce za zúčtovací období rozdělí vlastník na složku základní a spotřební. Základní složka, rozdělovaná podle započitatelné podlahové plochy, činí 30 % (dosud 40 %) až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku.
(odst. 3) Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou.
Spodní a horní limit přípustné odchylky
V platné vyhlášce stanoví odstavec 4, že rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy (dále jen měrné náklady) nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací hodnotu 40 % oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody uvedené v odstavci 3.
V novele je předchozí znění odstavce nahrazeno takto: (4) Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 20 % jako spodní hranice a hodnotu 100 % jako horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody uvedené v odstavci 3.
Komentář
Novela umožňuje a doporučuje správcům objektů zvýšit podíl spotřební složky na celkových nákladech z dosud obvyklých 50 % na 70 %. Případná realizace návrhu by zvýšila cenu spotřební jednotky (náměry indikátorů vztažené k výkonům příslušných radiátorů) o více než 40 % a naopak by snížila jednotkovou cenu paušálu rozdělovaného podle podlahové plochy.
Opatření by tak ještě více nákladově zvýhodnilo zejména byty s nulovými náměry. Například v konkrétním bytovém domě by se mohly zvýšit krajní náklady na spotřební složku takto:
| Náklady na provoz radiátorů v Kč/m2 vytápěné plochy | Minimum | Maximum |
| 50% podíl spotřební složky | 0 | 200 |
| 70% podíl spotřební složky | 0 | 300 |
Problém je v tom, že k uvedeným extrémním případům se druží početný zástup bytů s nízkými nebo naopak s vysoce nadprůměrnými náměry indikátorů:
| Měrné náklady (průměr = 100 %) | ˂ 80 | 80–140 | ˃ 140 |
| Podíl skupiny na podlahové ploše v % | 38 | 50 | 12 |
| Podíl skupiny na spotřební složce v % | 12 | 58 | 30 |
Výše uvedená data jsou kalkulována na základě aktuálního 50% podílu spotřební složky. V levém sloupci uvádím skupinu bytů s měrnými náklady pod hranicí 80 % průměru objektu (17 °C); tato skupina se zjevně podhodnocenými měrnými náklady se podílí na podlahové ploše objektu 38 %, ale k úhradě nákladů na provoz radiátorů přispívá jen 12 %. Zhruba opačný poměr je charakteristický pro byty s nadhodnoceným ukazatelem. V případě střední skupiny jsou pak obě relace vcelku v rovnováze, což je známka toho, že se na přerozdělení nákladů vně skupiny příliš nepodílí.
Po přičtení základní složky se samozřejmě rozpětí mezi extrémním případy zmírní, nicméně i poté zůstává propastné:
| Měrné náklady (průměr = 100 %) | Minimum | Maximum | Rozpětí |
| 50% podíl základní složky | 50 | 220 | 4,4 x |
| 30% podíl základní složky | 30 | 270 | 9,0 x |
V předchozí tabulce jsem úmyslně zaměnil spotřební složku za základní. Její podíl totiž předurčuje v bytech s nulovými náměry výši jejich relativních měrných nákladů; je to dáno tím, že tyto jednotky nehradí náklady na provoz radiátorů (na spotřební složku). V případě snížení se aktuální rozpětí zvýší na 9 násobek. Pro srovnání: v „denostupňových“ domech, které rozdělují topné náklady na základě průběžně zjišťovaných teplot vzduchu v jednotlivých bytech (následně je ještě kombinují s venkovními teplotami do tzv. denostupňů) nepřevyšuje rozpětí v měrných nákladech hranici 50 %.
Předchozí porovnání není nepříhodné. Vyhláška totiž vychází ze zásady, že konečný spotřebitel hradí náklady na úroveň poskytované služby, tedy za tepelnou pohodu, nikoliv za spotřebované teplo. Je jiná věc, že v těch ústředně vytápěných bytových domech, které rozdělují náklady pomocí náměrů indikátorů připevněných doprostřed radiátorů, je doslovná realizace tohoto pravidla prakticky nedosažitelná, nicméně dá se k ní sofistikovaným výpočetním programem přiblížit.
Hlavním, nikoliv jediným, viníkem toho, že podstatná část vypočtených měrných nákladů není v přiměřeném souladu s dosahovanými tepelnými pohodami jsou prostupy tepla vnitřními stěnami objektu. Čidla indikátorů totiž registrují ve vytápěných bytech veškeré teplo odebrané jednotlivými radiátory (a spotřebiteli jsou tyto vícenáklady vyúčtovány), přestože část tohoto tepla je odsávána a zdarma spotřebována v bytech s uzavřenými nebo téměř uzavřenými termostatickými ventily.
Jde o jednu ze systémových chyb „radiátorových“ rozúčtování, kterou nelze odstranit. Autoři platné vyhlášky si byli tohoto faktu vědomi a proto do normy zabudovali nouzovou pojistku, která uvěznila rozptyl měrných nákladů do intervalu ± 40 % průměru objektu. Spodní limit –40 % (13,5 °C) se však dostal do rozporu s požadavkem na tepelnou stabilitu objektu; metodický pokyn k vyhlášce proto stanovil, že tato odchylka může být použita jen výjimečně (např. u dlouhodobě neobývaných bytů). V normálních případech musí minimálně odpovídat standardnímu nastavení termostatických ventilů, mezním hodnotám, při kterých se se přívod topné vody do radiátorů automaticky obnovuje (16 nebo 18 °C) nebo naopak uzavírá (27 °C). Za hodnověrné byly tedy uznány pouze ty měrné náklady, které dosahovaly alespoň 75 % resp. 88 % průměru objektu, nebo jej nepřesahovaly o více než 40 %.
Novela definuje spodní limit měrných nákladů ve výši 80 % průměru objektu čili zhruba na současné úrovni. Zdůvodňují jej tím, že v bytových domech existuje určitá průměrná teplota (což si lze snadno ověřit například na společných nevytápěných chodbách). Tato průměrná teplota se týká také „ bytových jednotek uživatelů, kteří mají trvale vypnutá otopná tělesa a čerpají teplo ze stoupaček a prostupem vnitřními stěnami ze sousedních bytů. Tím tito koneční spotřebitelé neoprávněně minimalizují své náklady v podstatě pouze na náklady základní složky a profitují tak na úkor ostatních nájemníků v domě, kteří tento teplotní deficit musí vyrovnávat zvýšeným výkonem svých otopných těles včetně jeho úhrady.“
V rozporu s tímto posledně uvedeným poznatkem zvyšují však horní limit měrných nákladů z nynějších 140 % na 200 % průměru objektu, což sugeruje představu, že příslušné byty holdují přímo tropickým teplotám nebo topí a mají přitom otevřená okna. Toto rozhodnutí zdůvodňují takto: „uplatnění horního limitu +40 % tak jak bylo původně myšleno, se nemělo dotknout rozumně hospodařících bytových jednotek konečných spotřebitelů. Tento předpoklad energeticky vědomého chování spotřebitelů se však ukázal v praxi jako nedostatečný.“ Zvýšení hranice sleduje za cíl „výchovně“ působit na uživatele bytu z hlediska „neplýtvání“ teplem.
Použití přípustné odchylky představuje nesystémové opatření, které horkotěžko napravuje to, co by bylo jednoduše řešitelné volbou odpovídajícího podílu základní složky nákladů:
| Podíl základní složky nákladů | 50 % | 30 % | 80 % |
| Měrné náklady před korekcí (průměr =100 %) | 50 % | 30 % | 80 % |
| Měrné náklady po korekci ( průměr =100 %) | 80 % | 80 % | 80 % |
| Změna měrných nákladů | +60 % | +266 % | 0 |
| Podíl korigovaných „podlimitních“ bytů | 40 % | 48 % | 0 |
Jak jsem již uvedl, pokud je stanoven podíl základní složky ve výši 30 % celkových nákladů na vytápění, je tím předurčeno, že v bytech s nulovými náměry (nehradí spotřební složku) budou měrné náklady rovny 30 %. A poté, co jsou takto smeteny na samé dno, jsou následnou aplikací spodního limitu katapultovány na 80 % průměru objektu, čili jsou zvýšeny o 266%.
Problém je v tom, že se korekce měrných nákladů netýkají jen bytů s nulovými náměry, ale všech bytů s nízkými náměry a těch bývá požehnaně. V bytových domech, pro které mám údaje, se „podlimitní“ bytové jednotky podílí na jejich celkovém počtu zpravidla více než 40 % a k tomu je třeba připočíst dalších 10 % bytů, které překračují horní limit. Za nevěrohodné jsou tak považovány vypočtené měrné náklady zhruba v polovině bytových jednotek. Navíc z korigovaných bytů se vytvoří dva početné shluky, ve kterých jsou původní hodnoty nahrazeny korigovanými, které poté vykazují stejné měrné náklady; tím jsou popřeny jejich individuální příspěvky k úsporám nebo plýtvání tepelnou energií. Podle mého názoru, podobné výsledky rozúčtování nejsou věrohodné a tedy ani platné.
Poslední sloupec naznačuje, že by tyto problémy odpadly, pokud by byl nastaven podíl základní složky shodně s navrhovaným spodním limitem přípustné odchylky. V tomto případě by se vměstnaly všechny nebo téměř všechny měrné náklady do pásma 80 až 140 % průměru objektu. Byty s nadměrnou spotřebou by poté platily jen za svou „nadspotřebu“, nikoliv však za tepelné ztráty způsobené prostupy tepla vnitřními stěnami objektu. A navíc tepelné pohody v bytových jednotkách by se velmi přiblížily těm, které vykazuje mnohem objektivnější „denostupňová“ metoda (obvykle necelých 19 – 26 °C).
Tento návrh sice vypadá kacířsky, nicméně nevědomky si relevantnost této varianty připouští i samotní autoři novely: „Obecně platí, že základní složka by měla krýt základní spotřebu tepla pro udržení tepelné stability budovy, zatímco spotřební složka by měla reflektovat individuální rozdíly ve spotřebě, vyvolané chováním spotřebitelů.“ Z již citovaného metodického pokynu přitom vyplývá, že v praxi je požadavek na udržení tepelné stability spojován s tepelnou pohodou ve výši 16 °C nebo 18 °C, což odpovídá měrným nákladům mezi 75 až 88 % průměru objektu.
A navíc pro podobné řešení hovoří i věcné důvody. Dosavadní kalkulace totiž neberou v úvahu fakt, že se fakturované topné náklady tepláren skládají ze dvou funkčně odlišných složek. K tomu Pražská teplárenská: „Proměnná složka závisí na nákladech s výrobou tepelné energie a reflektuje skutečné množství tepla odebraného zákazníkem. Ve stálé složce zákazník platí za připojení k tepelné soustavě zásobování teplem a za připravenost dodavatele dodat teplo v potřebném množství a kvalitě v souladu s platnou legislativou“. V závěru pak trefně přirovnává stálé náklady k telefonnímu paušálu a proměnné k hovornému.
V pražské teplárenské soustavě se aktuálně podílí stálé náklady na topných nákladech 44 %. Tato skutečnost je dobře vidět z fakturace, která uvádí zvlášť náklady za odebrané teplo (proměnné náklady) a sjednané množství (stálé náklady). Ve vyúčtováních správců objektů s konečnými spotřebiteli jsou však tyto funkční rozdíly zcela setřeny a stálé náklady jsou rozpuštěny do obou nákladových složek. Podle názoru jednoho z našich nejuznávanějších autorů, stálé náklady nemůže spotřebitel ovlivnit a patří proto do rodiny nákladů rozdělovaných podle podlahové plochy. Oporou tohoto řešení je skutečnost, že stejná vyhláška v případě TUV stanoví, aby se 30 % z nákladů na ohřev studené vody rozdělovalo podle podlahové plochy.
To je zhruba okruh problémů, na které jsem písemně upozornil jak příslušné pracovníky MMR, tak Legislativní rady vlády. Původně jsem chtěl tento dokument publikovat také na portále SVJ, ale neumím převést četné grafy do formátu požadovaného portálem. Omlouvám se dále, že některé pasáže mého komentáře jsou totožné s příspěvkem, který jsem před časem zveřejnil v diskusním příspěvku „Spotřebitel hradí náklady na vytápění (za poskytovanou tepelnou pohodu), nikoliv za spotřebované teplo“.
Domnívám se, že analýza prokázala, že MMR stojí před dilema buď obětovat sen o samospasitelnosti vysokého podílu spotřební složky ve prospěch spravedlivějšího rozdělení nákladového břemena nebo dál prosazovat politiku vysokého podílu spotřební složky za cenu obrovských korekcí vypočtených nákladů a dát tak vale požadavku věrohodnosti a tedy i platnosti výsledků rozúčtování. Šizení zákazníků je sice dost rozšířený jev, nicméně být jeho iniciátorem a zavírat oči nad vyvolanými problémy je v případě centrálního orgánu více než na pováženou.
OK
Novela je opět paskvil s nedozírnými následky. Stanovení dolní meze na –20% od průměru je nahrávka výrobcům tepla. Pan Pohanka z Artavu píše, že těch 20% je cca 3 stupně rozdílu. Otopné soustavy jsou projektovány většinou kolem 21 stupňů. –3 stupně je 18, což je pořád dost a pro některé místnosti v některých denních nebo nočních hodinách naprosto zbytečné. Temperování se uvádí kolem 15 stupňů, což by asi tak měla být minimální používaná teplota při nepoužívání topení. To je ovšem právě cca těch původních –40%. To mělo zůstat. Nahoru naopak nemá být už žádný strop. Vady panelových domů nejsou, domy jsou za krvavé peníze ostatních daňových poplatníků zateplovány. Teplo spotřebovávané na 40% od průměru je teplo unikající pouze okny. Hovořit při teplotě 15 stupňů o vykrádání tepla od sousedů je neprokazatelný nesmysl. Nedosáhneme krádeže ani při pouhém panelu, u cihlové zdi také ne. Navíc je u každé stěny nějaký nábytek, což jsou také odpory. Stačí, když si sáhnete za obývací sestavu přisunutou ke zdi a zjistíte, že je za ní zima. Kde se tam vzala… Novela vyhlášky je výtvorem soupeřících teoretiků prokazujících svoje znalosti termodynamiky a projektování otopných soustav. To jsou ovšem teoretické základy, které fungují za jistých „optimálních“ nebo „běžných“ podmínek. V praxi to nefunguje nikdy. O tom může hovořit každý majitel nemovitosti, který si nechá dimenzovat jenom kotel. Mělo by mu stačit sice 12 kW, ale tím dům nikdy nevytopí, tak se tam stejně dá 16kW a u tepelných čerpadel je to ještě markantnější, dodatečně se kupují krby a nakonec tepelné čerpadlo ani neběží. Legislativa musí být jednoduchá a výpočty jednoduše kontrolovatelné. Nikoho nemusí zajímat, jako topí jeho soused. Základní složka tu má být od toho, aby uhradila fixní náklady na pořízení a provoz zařízení na výrobu tepla a pohotovost jeho dodávky, to ostatní má být složka spotřební. Můžeme souhlasit i se 30% základní složky. Ostatní ustanovení mohou zůstat v platnosti a pouze v §4, odst. 4 plně zrušit horní mez 40% od průměru a ponechat mez dolní na –40%. Již dnes je spousta domů, kde přestali užívat tento odstavec úplně. Tím po pár letech došlo i u dříve plýtvajících uživatelů k rapidnímu snížení spotřeby a tím se snížil celkový průměr domu. Najednou uživatelé, kteří by jinak byli nazváni zloději, se dostali do limitu –40%. Proto by bylo dobré, aby vše zůstalo na úrovni matematiky základní školy, tedy přímé a nepřímé úměry a nebyly vytvářeny zbytečné obezličky, které jenom zbytečně kalí vodu, rozeštvávají lidi a ve finále kazí i pověst správcovských a rozúčtovacích firem jenom proto, že běžný občan takovým věcem rozumět prostě nemůže.
Domnivam se, ze novela mela vychazet z nejakeho pruzkumu z praxe soucasneho rozuctovani a ze zmerenych hodnot prostupu tepla plastem budovy a mezi byty na souboru budov. Takhle to vypada jako politicky cil neco zmenit bez vecneho zduvodneni. Vysledkem je nastrelena sada parametru korigovana sem tam prijetim casti pripominek odborniku.
Co bohuzel vubec novela neresi, je rozuctovani v domech s bytovymi kalorimetry pro mereni tepla na vytapeni a ohrev vody (dohromady). Pritom takovych domu bylo postaveno za posledni roky mnoho.
Vim, ze na rozuctovani nakladu na teplo dle pomeroveho mereni jsou ruzne protichudne nazory i mezi odborniky. Ale zduvodneni vyhlasky by melo vychazet z fyzikalne spravnych uvah. Ve zduvodneni se doporucuje pouzit 30% zakladni slozku pro objekty, kde se pouziva denostupnova metoda nebo kalorimetry. To dava smysl, da se predpokladat, ze mereni je presnejsi ne u odparovacich indikatoru. Dale ale 30% doporucuje pro objekty, ktere prosly upravami ke zlepseni tepelne izolacnich vlastnosti objektu. Jenomze tyto objekty zlepsily svoji vnejsi izolaci (okna, zatepleni plaste) a horsi izolace mezi byty zustala (podobne plati i pro novostavby). Moznost ovlivnovat teplotu v byte tak byla oslabena a ne posilena. Tedy lepe se „vezou“ „netopici“ a vice musi topenim „dorovnavat“ jejich sousede.
ivo6
U nas v dome delam rozuctovani uz pres deset let. mozna me za to jednou zavrou, ale my jsme se tehdy vsichni dohodli, ze pouzijeme to deleni 30/70 (podlahova plocha/namery), ale ze namery si rozuctujeme tak jak jsou. Nikomu nic neskryvam, nedelam zadne vypocetni vyrovnavaci triky – kazdy dostane tabulku se vsemi cisly a muze si spokojene spocitat co a jak. Dohodli jsme se tehdy, ze jakmile se objevi prvni nesouhlas, tak to okamzite dam nejake spravcovske firme. Ta to nejak nahazi do hrnce, zamicha, spocita, „vhodnymi upravami“ zas pekne narovna, abysme ac mame merice platili vsichni pekne stejne a bude. Zatim se nikdo neozval.
Kdyz kazdy rok obchazim byty, tak ten rozdil v teple je az neuveritelny. Par lidi napriklad v loznicich netopi (mimochodem, zrovna loznice sousedi se sousednim domem, takze to jeste navic parazitujeme na tech chudacich co s nimi ani nemame spolecne rozuctovani ;-), protoze chteji zimu, jini topi vsude na 5ku a jen co vlezu do bytu tak musim do tricka a je to jak v saune. To to mam pak srovnat do rovinky? Ze jako mame platit vsichni stejne? Helejte, byty prece nemaji vsechny stejnou cenu, ze ne? Ze je byt ve druhem patre situovany na jih drazsi nez sklepni byt, ze jo? To prece musite pripustit. Tak nemelo by se to taky nejak narovnat? Koupim si drazsi byt a pak mi slunicko vyhriva byt. Moje plus ne? Kdyz koupim ve sklepe a je mi kosa, penize co jsem usetril dam halt za topeni ne? A co elektrika na sviceni ? Nemela by byt i srovnatelna svetelna pohoda? Nemely by byty co maji okna na zapad a dlouho svetlo doplacet tem co maji okna na vychod, nebo nedejboze tam maji strom? A ja bych to jeste rozvinul, lidi co maji auta s nizkou spotrebou by meli doplacet lidem co maji auta s velkou spotrebou – co na tom, ze ta druha byla jiste v mnoha pripadech levnejsi…
Co to porad je s tou potrebou rovnosti? Zadna neni. Nekdo ma velky dum, jiny maly, nekdo ma drahy byt, nekdo levny a nekdo ma energeticky narocny byt a nekdo ne. Vadi? Prodejte a kupte jiny? Mate moc velke platby za topeni? Kupte si svetr a topte min. Oni pak mozna budou muset zatopit i ti parazitujici sousedi, pac uz je holt nebudete vytapet.. Neprosil jsem se souseda aby topil na 28. ja chci mit 21. A kdyz on bude mit taky 21, tak od neho ke mne zadne teplo nepreleze – nevznikne zadny teplotni gradient. A jestli bude mit 23 tak ty dva stupne rozdilu pricka mozna unese nemyslite, to zas takovy teplotni parazitismus nebude.
No nic, ted by me ale vazne a dopravdy zajimalo, jake konkretne jsou ty „vhodne vypoctove metody“ kterymi upravujete vysledky tak, aby bylo dodrzeno tohle –40% + 40%, potazmo –20% + 100% pravidlo.. Konkretne matematicky prosim vysvetlit. Nikde jsem to nenasel a firma co se nam kdysi cpala, ze nam bude vyuctovani delat, mi to taky nechtela rict. Ze pry je to jejich know-how! ja ale nemam rad blackbox modely.
Dobrý den, se zájmem jsem přečetl Váš komentář a souhlasím s ním. Jen bych to ještě doplnil. Stále se zdůrazňuje parazitování méně topících bytů na sousedech a vychází se jen z počtu protopených jednotek. Kde je zohledněn počet osob žijících ve stejně velkém bytě, vaření, pečení, žehlení, celodenní obývání… Vždyť toto všechno se přeci odráží též v teplotě místností. Je samozřejmé, že rodina s více dětmi, kdy matka je s dětmi doma, neustále vaří, peče, pere, myčka jede, žehlí…si teplo vytváří i jinak než zapnutím radiátoru a tudíš počet protopených jednotek je zákonitě nižší než u jednoho důchodce, který bydlí sám ve stejně velkém bytě, chodí na obědy, celý den sedí u televize, pere a žehlí jednou týdně… Rodina s dětmi pak zaplatí nejen elektrickou energii, která používáním různých spotřebičů přispěje k vytvoření tepla v bytě, ale i část protopených jednotek jiných vlastníků jen proto, aby byly „spravedlivě“ rozpočítány náklady na dálkové topení, přitom má v bytě tepleji než celá řada vlastníků s vyšším náměrem jednotek a k přestupu tepla ze sousedních bytů zde vůbec nedochází.
Hovořit o rodině s dětmi jako subjektu soběstačném ve výrobě tepla je nesmysl. Je tomu právě naopak. Možná, pokud by produkty místo do plen šly do vyhnívacích nádrží a plynojemu, tak možná z pěti procent by stačili na spotřebu tepla. Dospělý člověk vyprodukuje tepla cca 100–200 W podle náročnosti činnost. Malé díte do 70W. Spotřeba bytu se pohybuje v kilowathodinách v panelovém domě o třech místnostech kolem 10kW. Pokud je doma matka s malými dětmi, tak spotřebuje minimálně 3× více energie, než důchodce, kterému stačí upéct si koláč v troubě a zapnout televizi v obýváku. Ostatní dožene pletenými ponožkami a sice nevkusnými, ale o to více účelnými několika vrstvami oblečení.
To je jednoduché, v prvním kole to rozpočítáš podle podlahové plochy a odečtených jednotek dle vašeho hlasování(např. 50/50% náměry a podlahová plocha), takže vezmeš 50% peněz zaplacených za teplo a podělíš celkovýma m2 vašeho domu, pak každému bytu vynásobíš jeho m2. To samé uděláš s jednotkama, druhých 50% vydělíš celkovýma jednotkama a každému bytu vynásobíš jeho jednotkama. Ty dvě částky pro byt sečteš a vydělíš podlahovou plochou bytu – dostaneš náklady na m2 bytu, ty porovnáš s nákladem na m2 vašeho baráku (tj. vydělíš peníze za teplo od dodavatele podlahovou plochou celého domu), kdo má pod 60% průměru (nebo jiný, podle toho co jste si odsouhlasili v rozpětí ± 40%), tomu dopočítáš cenu tak, aby jeho celková platba byla právě těch 60% průměru, kdo „topí“ více jak 140% průměru domu, toho zastavíš na 140%. Tím ti vzniknou v platbách – a + podle toho, kolik máte přetápěčů či nedotápěčů. Když ti peníze chybí (tj, je více přetápěčů o hodně %), tak tento zbytek rozpočítáš podle m2 zbytku domu, vyjma těch co topí nad 140%, to překročit nemůžeš. Např. dům, 30 bytů, 4 přetápěči, peníze ti chybí (protože oni teoreticky protopili o mnoho Kč), tak 36 bytovým jednotkám tyto chybějící peníze rozpočítáš a přičteš k již vypočítené platbě za teplo. Poměrně jednoduché, v Excelu řešitelné za cca 1 hodinu.
„… byty prece nemaji vsechny stejnou cenu, ze ne? Ze je byt ve druhem patre situovany na jih drazsi nez sklepni byt, ze jo? To prece musite pripustit. Tak nemelo by se to taky nejak narovnat? Koupim si drazsi byt a pak mi slunicko vyhriva byt. Moje plus ne? …“
Historie v CR a vyhlaska predpokladaji stejnou cenu za urcitou tepelnou pohodu, proto koeficienty polohy. Relativni narocnost vytapeni konkretniho bytu uvnitr budovy by dle tradice nemela mit vliv na vysi ceny bytu. Jiste je mozne prejit na platbu za spotrebovanou energii misto pohody, ale to by asi nemelo byt provadeno u existujicich bytu skokove, ale treba jen u novych novostaveb a melo by to byt pri koupi bytu znamo. Od pristiho roku se tak pri koupi bytu vyplati krome jineho prostudovat si ujednani SVJ o rozuctovani tepla…
ivo6
Máte to popsané v novelizované Vyhlášce 372/2001 v § 4 odst.2, 3 a 4
(2) Základní složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce.
(3) Spotřební složku rozdělí vlastník mezi konečné spotřebitele úměrně výši náměrů měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, které zohledňují i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou
(4) Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u konečných spotřebitelů s měřením či indikací v zúčtovací jednotce hodnotu 20 % jako spodní hranice a hodnotu 100 % jako horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede vlastník úpravu výpočtové metody uvedené v odstavci 3. Úprava výpočtové metody se provede následujícím způsobem
- hodnota nákladu na vytápění konečného spotřebitele, jehož rozdíl překročil stanovenou limitní hodnotu, vztažená na 1m2 započitatelné plochy konečného spotřebitele, se upraví na limitní přípustnou hodnotu nákladů na vytápění na 1m2 započitatelné plochy, tj. 80 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku, v případech, kdy nebyla dodržena hranice mínus 20 %, nebo 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku v případech, kdy nebyla dodržena hranice 100 %,
- upravený náklad na vytápění konečných spotřebitelů je pak násobkem výměry započitatelné podlahové plochy a hodnoty upravené,
- takto stanovená upravená hodnota nákladů konečného spotřebitele se odečte od celkové částky nákladů na vytápění a zůstatek se rozdělí mezi ostatní konečné spotřebitele postupem uvedeným v odstavcích 2 a 3, dokud všichni koneční spotřebitelé nevyhoví stanovené přípustné odchylce rozdílu v nákladech na vytápění připadající na 1m2 započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce v daném zúčtovacím období.
Ve vyúčtování vlastník uvede…
…podlahovou plochu a započitatelnou podlahovou plochu zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru konečného spotřebitele v m2, v případě poskytování teplé užitkové vody průměrný počet osob užívajících byt či nebytový prostor konečného spotřebitele a za celou zúčtovací jednotku v účtovacím období, součet skutečných a přepočtených náměrů instalovaných měřičů tepelné energie nebo indikátorů vytápění zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru konečného spotřebitele, součet náměrů instalovaných vodoměrů za zúčtovací jednotku a náměr instalovaného vodoměru (vodoměrů) teplé užitkové vody v bytě či nebytovém prostoru konečného spotřebitele a ve společných prostorách zúčtovací jednotky rozúčtovávaných přímo mezi jednotlivé konečné spotřebitele podle evidence spotřeb v m3, hodnoty podílu konečného spotřebitele pro vytápění, pro teplo v teplé vodě a pro vodu v teplé vodě…
Co se rozumí tím „podílem“ – byste někdo nevěděl? Rozumí se tím
- % na absolutních nákladech za ZUJ
- nebo % odchylky od průměru za ZUJ (takto jsme to měli nyní u nás)
- nebo absolutní částka v Kč z celkových nákladů za ZUJ
- nebo …?
A co se rozumí tím „konečným spotřebitelem“? Rozumí se tím
- fyzická osoba jako „jedinec“ viz. § 2 odst. 2 písm. c) bod 4. zák. 458/2000
- nebo „tlupa fyzických jedinců“ obývajících JEDNU bytovou
jednotku?
…jak to plyne z použití vyhlášky 372/2001 (jak ve verzi stávající tak v navrhované)
Pane Dotaze,
ptáte se na význam pojmu " hodnoty podílu konečného spotřebitele pro
vytápění, pro teplo v teplé vodě a pro vodu v teplé vodě".
Podílem se bezpochyby míní podíl na tom, co je rozúčtováno. Tedy podíl na celkových nákladech pro každou z těchto tří složek odděleně.
Podíl je číslo, které může být vyjádřeno např. jako 0,051 (desetinné číslo), nebo 5,1% (v procentech) nebo i pomocí dvojice čísel 51/1000, nebo třebas 11832/232000 (v Kč).
Pokud se udávají odchylky od průměru, není to v souladu s vyhláškou, ale podíly si z toho můžete vypočítat. Příklad: pro Váš byt se udává odchylka +8,28% od průměru zúčtovací jednotky. Podlahová plocha Vašeho bytu tvoří 4,71% všech podlahových ploch. Spočítáte 4,71×1,0828 = 5,1%.
lake
„podíl … konečného spotřebitele … pro vytápění, pro teplo v teplé vodě a pro vodu v teplé vodě“
Zákonodárce zjevně opomněl doplnit vynechaná místa, neuvedl totiž, o podíl jakých dvou čísel se jedná. Měl by opakovat 3. postupný ročník obecné školy.
Nebude-li tento podíl ve vyúčtování uveden, je vyúčtování nesprávné a neplatné.
Dále nás zákonodárce mírnou formou poučuje, že teplá voda je směsí tepla a vody, resp. že v teplé vodě je teplo a voda.
&
nejak tu novelu s timhle textem nemuzu nikde najit. jednu verzi jsem sice nasel, ale tam teda tohle nebylo…
Diky
http://www.tretiruka.cz/…avedlivejsi/
V tom článku dole je odkaz na Text novely předpisu a Platné znění s vyznačením navrhovaných změn
Novela vč. důvodové zprávy je také zde:
jsem to ale hlava dubova, jak primitivni. v te stare to napsane nebylo. cili to by asi chtelo iteracni algoritmus… jsem to ale lajdak, chjo. Takhle s tim +100% se mi to uz libi vic, mozna nakonec pojedeme legalne, ja nebudu muset do bane a deti neumrou steskem po papinkovi…
ono to bylo i v té staré – to jsem tady psal již před lety. On totiž jiný způsob ani není není možný
Neználek'
Od nového roku bude i Vaše od vyhlášky odlišné rozůčtování legální, pokud bude odsouhlaseno všemi vlastníky.
Vyplývá to z § 6 Zákona č. 67/2013, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty účinného od 1.1.2014.
§ 6
(1) Náklady na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek. Změna způsobu rozúčtování nákladů na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody je možná vždy až po uplynutí zúčtovacího období.
(2) Nedojde-li k ujednání, rozúčtují se náklady uvedené v odstavci 1 podle právního předpisu, kterým se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii pro vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele (podle vyhlášky 372/2001).
Rekneme, ze se vsichni vlastnici rozhodli, ze chteji pokracovat podle stare 372/2001. Podle 67/2013 muzou, ale az od 1.1.2014 a to uz bezi nove zuctovaci obdobi. Ujednani muze platit az od noveho zuctovaciho obdobi. Museli by tak 1 rok absolvovat s novou vyhlaskou nebo se muzou jeste letos sejit a ujednat pokracovani stare – bylo by to platne? Jina verze: v minulosti se vlastnici dohodli (nespravne) na rozuctovani neodpovidajici 372/2001, bude to od r.2014 platne nebo se museji znovu ujednat? ivo6
jen doplnuji, ze jista „spravedlnost“ i u nas v to mereni je, protoze mame elektronicka meridla a ta byla nastavena (alespon nam to tvrdili) tak, ze zohleduji pocet zeber radiatoru, delku stoupacek a potrubi v mistnosti a snad i nejak polohu bytu. Takze proto mi prijde divne proc jeste k tomu vsemu bych to mel nejak dal narovnavat…
Je pravda,ze nulové náměry jsou často videt. A proto přestaňte používat odpařovaci poměrové indikátory. Nechte si namontovat nové, digitální. My je máme i s dálkovým odečtem a jsme nadmíru spokojeni. Měsíčně to stojí pár šupu a máte okamžitý prehled, jak kdo topí.
Mám vážné podezření, že v našem domě trpí rozúčtování podobnými neduhy, jaké ve svém příspěvku popisujete. Problém je v tom, že mně předseda SVJ odmítl poskytnout výsledky celkového rozúčtování za objekt a odůvodnil to tím, že dle zákona na ochranu osobních údajů nemá žádný vlastník nárok vědět, jak se mezi byty liší náměry indikátorů, jak velké jsou rozdíly mezi vypočtenými a korigovanými náklady apod. Na rozúčtování, kromě příjmení vlastníků, přece nejsou žádné osobní údaje, tak nevím proč bych neměla právo si zkontrolovat, zda jsou mé náklady přiměřené. Můžete mně poradit ?
Uplne na 100% to nevim, pac nejsem pravnik, ale podle mne na to tedy pravo rozhodne mate. Alespon ja (jakozto predseda a zaroven rozuctovavac) davam vsem vsechno, cely vypocet – tabulku za cely dum, za jednotlivy byt vcetne postupu vypoctu. Kazdy ma pravo na informaci jak byl nejaky po nem vyzadovy naklad vypocten, alespon ja si to myslim.
V § 7 platné vyhlášky i novely jsou uvedeny náležitosti vyúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění za objekt celkem a dále za příslušnou bytovou jednotku, se kterými má být písemně seznámen každý spotřebitel.
Podle odst. 3 dále „Vlastník seznámí konečného spotřebitele na jeho žádost s podklady, ze kterých vyúčtování vychází, případně se způsobem rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody mezi ostatní konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce.“
Pro posouzení celkové věrohodnosti rozúčtování není nutné znát jména jednotlivých spotřebitelů. Podle mého názoru, pro tyto účely by měl přehled obsahovat tyto údaje pro každou bytovou jednotku: podlahová plocha, náměry indikátorů, náklady na spotřební složku a dále celkové náklady na vytápění před a po korekci přípustnou odchylkou.
V dalším kroku stačí náměry a uvedené náklady přepočíst na 1 m2 podlahové plochy a přetřídit jednotlivé údaje od nejmenšího k nejvyššímu (nebo naopak) a uvidíte hlavní problémy rozúčtování jako na dlani. A na tyto propočty Vám bohatě postačí Excell.
Vzhledem k tomu, že za správnost rozúčtování odpovídá správce domu, tyto údaje by měl mít k disposici nebo si je musí vyžádat od externího rozúčtovatele.
Noo, ale vlastnik je preci tazatelka ne? SVJ neni zadnym vlastnikem, SVJ jakozto pravnicka osoba nevlastni na dome (ve vetsine pripadu) vubec nic. Spravcovska firma to jiste musi dat vyboru SVJ, protoze to si to u ni objednalo jako sluzbu. Pokud to spravcovska firma neudela, tak bych to vyzadoval a nebo si nasel jinou. A vybor SVJ to musi nakulit, co ma co neco takoveho zatajovat. Jinak bych se snazil zvolit nejaky jiny vybor – takovy co chape, ze to neni zadna vysada, ale spis sluzba ostatnim spoluvlastnikum.
Další lhář mezi předsedy. A nezná ani zákon o ochraně osobních údajů, ani vyhlášku č. 372/2001 Sb., podle které by se měl řídit.
lake
Myslím, že novela vyhlášky vyvolá bouři nesouhlasných stanovisek. V mnoha domech totiž stále ještě aplikují na měrné náklady spodní limit přípustné odchylky ve výši 60 % průměru objektu (přípustná odchylka –40 %). Novela tento limit zvyšuje na 80 % průměru objektu (odchylka –20) a tak „šetřílkové“ zaplatí v porovnání se současným stavem o třetinu vyšší náklady (80/60).
A ještě hůře na tom budou „plýtvači“, kterým se v porovnání se současným stavem zvýší náklady o 40 % (200/140), díky tomu, že jim budou předepsána i úhrada za tepelné ztráty z prostupů tepla vnitřními stěnami, které zdarma zkonsumují „šetřílkové“.
A to všechno jen díky tomu, že příslušní odborníci na MMR nejsou odborníky, ale „ignoranti“ (to jsem si vypůjčil od Lake), kteří v životě nevyrobili a asi ani neviděli kompletní rozúčtování topných nákladů podle bytových jednotek. A tak jim nedošlo, že podle jejich receptu bude třeba znásilnit 30–50 % právě vypočtených měrných nákladů přípustnou odchylkou a zabránit tak, aby výsledky příliš neřvaly.
A spotřebitelům nezbývá než se tvářit, že je rozúčtování věrohodné a tedy i platné; ostatně z dílčího vyúčtování s jejich bytem ani nemohou poznat, že jde většinou o hausnumera. A správci objektů se stylizují do pozice pouhého prostředníka mezi externí rozúčtovatelskou firmou a konečným spotřebitelem, přestože jsou to oni kdo zodpovídá za správnost rozúčtování.
Z diskusního příspěvku je zřejmé, že jak pracovníci MMR tak Legislativní rady vlády byli upozorněni na kardinální chyby v metodice rozúčtování. A tak se možná dočkáme nějakého toho soudního sporu (toho se MMR obává jak čert kříže); možná, že by se jako jeden ze znaleckých posudků hodil i výše uvedený diskusní příspěvek. A co takhle pozvat příslušné pány „odborníky“ do pořadu paní Jílkové „Máte slovo“ ? Mazač
Z písemného stanoviska MMR vyjímám :
Odpovídám na Váši žádost o posouzení výpočtové metody stanovení úhrad za teplo k vytápění v bytovém domě.
Informuji Vás, že v zákoně č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů, jsou vymezeny kompetence ministerstva pro místní rozvoj jako ústředního orgánu státní správy, mimo jiné, ve věcech politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor; jedná se však pouze o působnost koncepční a legislativní. Posuzování jakýchkoli dokladů, jednotlivých občanskoprávních vztahů, sporů, nebo kauz do činnosti ministerstva nepatří a ministerstvo k tomu nemá žádné oprávnění. Ministerstvo nesmí ani poskytovat jakékoli právní poradenství v oblasti soukromého práva.
Čili MMR zplichtí vyhlášku a je na Vás, abyste se s případnou kauzou obrátil na soud. A ten bude posuzovat jestli žaloba je oprávněná, tj. zda odporuje vyhlášce. A tak vše skončí v autu.
Nápad s televizí je možná nadějnější.
Právě se naše SBD rozhoduje o tom, zda ukončí smlouvu o rozúčtování s externí firmou a přejde na její zpracování ve vlastní režii. Váš skvělý rozbor mně utvrdil. že by to bylo správné rozhodnutí. Moc by mně pomohlo, kdybyste mně mohl zaslat širší verzi komentáře, kterou jste poslal Legislativní radě vlády; velmi by mně totiž zajímali grafy a odkazy na literaturu. A samozřejmě bych byl velmi vděčen za důvodovou zprávu k novele. Moje mailová adresa je mazac@sbdkv.cz. Moc děkuji předem.
Poslední komentáře