Karel35

Dobrý den,

v §4/1 zák. 67/2013 se uvádí, že poskytovatel služeb si musí s příjemcem (jedincem) může ujednat výši záloh.

Podle našeho výboru (předsedy), SVJ na příštím Shromáždění vlastníků navrhne jmenný seznam NĚKTERÝCH příjemců služeb, se kterými se předchozím jednáním nedohodne na dvojnásobné výši zálohy, než by odpovídalo z §4/2 téže vyhlášky. Některé příjemce „osloví“ a některé nikoli (nekteří jsou údajně potížisti a jiní nejsou údajně dostupní).

Podle předsedy bude sice každý ze seznamu vyzván „k jednání“ ale k ujednání (ze strany SVJ a ve stávajícím složení výboru) údajně na 99% nedojde: tzn. podle předsedy má pak společenství nezadatelné právo rozhodnout ve smyslu §4/1. A rozhodovat bude jmenovitě o příjemcích „ze seznamu“.

Podle předsedy, pokud společenství rozhodne pro seznam, pak případné námitky příjemců na „dobré mravy“, ponechá na jejich snaze prosadit si to u soudu. Podle něj ale je důkazní břemeno na straně příjemců a soudní výklady co je a co není „dobrý mrav“ jsou dost široké. Takže se prý ničeho neobává.

Je zjevné, že dostat se na naši „černou listinu“ je otázkou libovůle nebo i zlovůle. Tomu zamezoval §3/3 vyhl.372/2001, jehož obdoba v §4/2 zák.67/2013 se ale uplatňuje až poté co nedošlo ani k ujednání ani k rozhodnutí (v lempl-SVJ).

Otázka: může se jednotlivec proti výše popsané libo/zlo-vůli nějak účinně bránit?

Děkuji