Co může přezkoumávat ÚS

I.ÚS 2340/16

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Ing. Milana Fialy a 2. Jaroslavy Fialové, zastoupených Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2134/126, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2016 sp. zn. 14 Cmo 32/2016 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. října 2015 č. j. S 16787/RD9/MSPH, Fj 282862/2015/MSPH, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 18. července 2016, stěžovatelé podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), navrhovali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces a účinnou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále ne „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Ústavní stížnost stěžovatelé spojili s návrhem na zrušení ustanovení § 84 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (dále jen „z. v. r.“).

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. října 2015 č. j. 16787/RD9/MSPH, Fj 282862/2015/MSPH, rozhodl ve výroku I. o zápisu Společenství vlastníků domu X. do rejstříku společenství vlastníků jednotek. Výrokem II. zamítl návrh v části požadovaného zápisu dne vzniku společenství ke dni 30. prosince 2013. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé odvolání. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. dubna 2016 sp. zn. 14 Cmo 32/2016 podané odvolání odmítl podle § 218 písm. b) o. s. ř., neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti vyjádřili nesouhlas se závěry učiněnými ve věci Vrchním soudem v Praze a jeho rozhodnutí považují za nesprávné. Stěžovatelé namítali, že ve věci návrhu navrhovatele Obyvatelé-Servis s.r.o. na zápis do rejstříku společenství vlastníků jednotek bylo postupováno v rozporu s hmotným právem a k této vadě měl soud přihlížet z úřední povinnosti. Vrchní soud při svém rozhodování vycházel z právní úpravy, která je podle názoru stěžovatelů protiústavní a zakládá zcela neodůvodněnou nerovnost. Z tohoto důvodu navrhli, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 84 z. v. r. Na podporu svých tvrzení odkázali na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2015 sp. zn. 7 Cmo 554/2014.

4. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen „Ústava“) a dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základního práva stěžovatelů, jehož se dovolávají, nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud považuje za nezbytné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá porušení základního práva nebo svobody.

6. V posuzovaném případě Ústavní soud výše naznačená pochybení neshledal. Předmětná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci rozhodujícími soudy, vedenou v rovině práva podústavního. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze vyplývá, že tento soud se celou věcí řádně zabýval a v odůvodnění své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Stěžovatelům vysvětlil, že v intencích § 84 z. v. r. jediným účastníkem řízení před soudem prvního stupně, v němž bylo vydáno odvoláním napadené usnesení, byl navrhovatel, tj. Obyvatelé-Servis s. r. o.; ten však odvolání proti přezkoumávanému usnesení soudu prvního stupně nepodal. Ústavní soud považuje toto odůvodnění za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.

7. K odkazu stěžovatelů na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. května 2015 sp. zn. 7 Cmo 554/2014 je třeba zdůraznit skutečnost, že v tomto řízení podal včasné odvolání navrhovatel, a nikoliv někdo, kdo k podání odvolání není oprávněn. Proto uvedený odkaz nemůže mít relevanci na právní závěry, uvedené v ústavní stížností napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. dubna 2016 sp. zn. 14 Cmo 32/2016, neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci stěžovatelů. Jakkoliv hmotně-právní námitky stěžovatelů pravděpodobně nepostrádají relevanci, procesní postup, který zvolili stěžovatelé, neumožňoval obecným soudům rozhodnout jinak.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. Společně s ústavní stížností byl odmítnut i návrh s ní spojený na zrušení ustanovení § 84 z. v. r., neboť se jedná o návrh akcesorický, jenž sdílí osud ústavní stížnosti [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Poučení:

Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2016

David Uhlíř v. r. předseda senátu